RECENZE: Grey - E. L. James

15.2.16



"Mr. Grey a jeho padesát odstínů opět zasahuje naši mysl i srdce."

  • název: Grey
  • sére: Padesát odstínů
  • autor: E. L. James
  • žánr: Literatura světová, Romány, Pro ženy, erotický
  • rok vydání: 02/2016
  • nakladatelství: XYZ
  • počet stran: 560
...Anotace...
     Život Christiana Greye je čistý, disciplinovaný, plně pod kontrolou, plný bohatství a… naprosto prázdný. Až do dne, kdy do jeho života vstoupí Anastasia Steele. Snaží se na ni zapomenout, vytěsnit ji, ale místo toho ho strhne bouře emocí, kterou nedokáže pochopit a které nedokáže odolat. Dá mu Ana zapomenout na hrůzy dětství, které Christiana pronásledují každou noc? Nebo ho jeho temné sexuální touhy a snaha kontrolovat vše včetně téhle dívky donutí zničit křehkou naději, kterou mu Ana nabízí?


...Recenze...
     Před více jak třemi lety se přes Českou Republiku přehnal uragán. Kdyby jen uragán. Přišlo mi to spíše jako poltergeist. Ano milé dámy, už je to více jak tři roky. Neuvěřitelné. Na ten den si pamatuji jako by to bylo včera. Neustále se v mém okolí objevovaly ohlasy na nějakou tlustou černou knihu. Tenkrát, ještě jako "nečtenář", jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti. Až asi po měsíci, když humbuk stále neopadal, jsem se na tu knihu podívala i já.
Zdroj   

     A tak se stalo, že se mi do rukou dostala kniha Fifty shades. A ač je to zvláštní, tak právě tato kniha ze mě udělala vášnivého čtenáře. No co, klidně se smějte. Je mi to jedno, každý nějak začíná. První díl jsem slupla jako malinu během jednoho dne. Bylo mi už tenkrát jasné, že tohle bude moje srdeční záležitost a že díky této knize naleznu zalíbení v erotické literatuře.
     Kampaň, která se okolo vydání těchto knih spustila, byla opravdu velkolepá. Nebylo tomu jinak ani u filmového zpracování (které jsem samozřejmě viděla) a stejné je to i u momentální novinky s výstižným názvem Grey.
     Podívejte se mu do hlavy. Velmi trefné. Kdo by nechtěl vidět do hlavy samotném panu božskému? Ha? Asi jen odpůrci těchto knih. Jenže, nebyla na předchozích dílech právě ta nevědomost tou magickou posedlostí? Za mě musím říci, že ano. Čtenářky, které četly předchozí díly (tedy celkem tři) se totiž v této knize nedozvědí nic, co už by si nedomyslely po přečtení celé série. Škoda.
Zdroj

     Kniha začíná ve stejné chvíli jako první díl - Padesát odstínů šedi, pouze s tou výjimkou, že tentokrát jim ji podává samotný Christian. Musím říci, že je to opravdu jiné, co se myšlenkových procesů týká. Je to jiskrné skvělou mužskou logikou. Je to takové "opepřené" a něžně sprosté. Těm, kdo tuto sérii nečetli, bych doporučila tuto knihu přečíst jako první nebo po přečtení první dílu. Věřím, že kdyby samotnou autorku nepřemluvily fanynky k napsání pokračování ukončené série, tak by se do toho nepouštěla a když už, tak asi ve stejném pořadí, v jakém jsem psala výše.
     Anastasie a Christian, dva naprosto odlišné světy. Ona chytrá, ale přesto naivní nezkušená studentka, která je pokorná a plachá a nemá o sobě příliš vysoké mínění. On, charismatický, šíleně bohatý, náladový a majetnický. On, který má svoje choutky, které se nebojí nabídnout. On, jehož tvrdá slupka nese známky týrání a neschopnosti milovat a být milován.
     Když se tito dva lidé shodou náhod potkají, rozpoutá se ohňostroj emocí, chtíče a potřeb. Ona jež dokáže milovat a chce být milována. On, který dokáže nabídnout jen hodně málo. On, který se bojí lásky. On, který od prvního okamžiku svým způsobem lituje prvního dne, kdy ji potkal. Od té doby totiž zjišťuje, že se nepoznává, jeho pedantsky stereotypní kolotoč se začne točit úplně jiným směrem.
   
Zdroj
 
Když se Ana dozvídá o skutečné Greyově stránce nepřestává být šokovaná. Podlehne jeho kouzlu? Pustí se s Christianem po horské dráze. Dokáže ztratit svou nevinnost? A co Christian? Dokáže Aně nabídnou to co si ona přeje nebo ji jen využije ke svým "perverzním" choutkám? Dokáže Aně dát víc? Dokáže Christina s Aninou pomocí zkrotit svou temnou šedou stránku? Svých padesát odstínu šedi?

...Můj názor...
     I přesto, že se netajím svojí oblibou v Padesáti odstínech, tak musím bohužel říci, že podle mě je tato kniha zbytečná. Od první strany jsem prostě četla první díl Fifty shades of Grey. Přímá řeč byla stejná. Jediná světlá a příjemná místa patřila Greyovým myšlenkám. Bohužel i tak mi to přišlo jako přes kopírák. Buď bych první díl napsala z pohledu Ch. okamžitě, nebo bych se na to vykašlala. Když jsem četla první díl, tak jsem si ho užívala, to tápání, kdy jste prostě něvěděli, to na tom bylo to hezké. A hlavně, ženská fantazie funguje znamenitě. Myslím, že všem nám bylo jasné, že Christian se dokázal zamilovat. A s dalšími díly se nám to jen potvrdilo. Tak proč tedy Grey? Další dobrý marketingový tah? Je to možné. Neříkám, že mě kniha nebavila, ale bylo to jako číst to samé, jen s pár větami navíc. Možná mohla autorka napsat jen kratší povídku o Ch. myšlenkách? Jen o pocitech o tom, co se mu honilo hlavou....Myslím, že to bych si přečetla raději.
     Každopádně jsem si čtení i tak užila, četla jsem zase tu nešťastně zvrhlou pohádku, kterou jsem v roce 2012 tak zbožňovala u jejíhož konce jsem si rvala vlasy a netrpělivě čekala, jak to vlastně dopadne.
    Opravdu škoda, že kniha nevyšla před 2. a 3. dílem. Pak by měla větší smysl a větší kouzlo.
     Autorce i tak děkuji za pěkné chvilky, které jsem s jejími knihami prožila a že jich bylo dost. Jsem za tuto sérii ráda, hrdě se mi všechny díly pyšní v knihovničce. A jejich ošoupaný vzhled svědčí o tom, kolik rukou už je drželo, kolik očí už je četlo a kolik žen, je milovalo. Ať se to někomu nelíbí, faktem je, že tyto knihy jsou a budou fenoménem 21. století v žánru erotických románů. Nikdo už je nemůže nikdy pokořit. Tenhle nápaditý příběh je jen jeden, další ostatní jsou jen laciné náhražky.
E.L. James


E L James je pseudonymem Eriky Mitchellové Leonardové (1963), televizní produkční a manželky scenáristy a režiséra Nialla Leonarda, s nímž je více než dvacet let a má s ním dva pubertální syny. Ve svém reálném životě řídí Mini, má ráda cenově přijatelné bílé víno a Nutellu a nejvíc času jí zabere špinavé prádlo synů, kteří oba hrají ragby. V jejich londýnském domě není ani stopy po Červené mučírně z jejího románu, přesto jí manžel něžně říká Dračice.

Studovala historii na University of Kent, psát chtěla už od dětství, snila o tom, že jednou napíše román, který způsobí poprask, ale kvůli rodině a kariéře své sny na čas odložila. Nakonec ale sebrala odvahu a pustila se do psaní svého prvního románu, Fifty Shades od Grey. Původně je psala jako fanfiction ságy Stmívání pod jménem Snowqueens Icedragons, to bylo v roce 2009. Úspěch, kterého její dílo dosáhlo na internetu, ji naprosto šokoval. Vtělila do něj podle svých slov svoji krizi středního věku a všechny své fantazie, které se zřejmě potkaly s fantaziemi mnoha žen po celém světě. Dokazuje to záplava e-mailů v její schránce, jejichž obsah je podobný: „Miluju vaší knihu. A manžel taky děkuje!“ Později změnila jména hlavních postav a v roce 2011 vydala Fifty Shades of Grey v nynější podobě.

Erika Mitchelová Leonardová se publicitě spíš vyhýbá. Její agentka Valerie Hoskinsová říká, že autorka nemá zapotřebí dávat rozhovory, protože se její kniha prodává sama. Přesto Erika svolila k prvnímu veřejnému vystoupení v Británii, kam se dostalo 450 fanynek ochotných zaplatit 20 liber za vstupenku. Tam například prozradila, že musela zavolat do prodejny aut, aby se zeptala, zda mohou mít dva lidé sex v Audi R8. Prodejce řekl rezolutní „ne“. Autorka se však vypravila do autosalonu osobně a poté, co si do auta sedla, rozhodla se, že ano. Na otázku, zda její knihu četli její synové řekla: „Panebože, ne. To by mě zabilo a je taky.“ Naopak její dvaaosmdesátiletá matka je knihou nadšena.

E. L. James a manželství
O svém soukromí autorka nerada mluví. A určitě to má hodně těžké, protože otázky ohledně toho, kolik pravdy a kolik jejích vlastních životních zkušeností v její knize vůbec je, se na ni vysypou snad v každém interview. Většinou se jenom usměje, zavrtí hlavou, občas žertem odkazuje ke svému „právu nevypovídat“.

Ticho o své minulosti trochu vyvažuje občasnými zmínkami o svém manželství s mužem jménem Niall Leonard, které přinejmenším z těchto zmínek vypadá celkem šťastně. Když se jí ptali, nakolik tento román, tak nečekaně a fenomenálně úspěšný, ovlivnil její manželství, a jestli během práce na něm ukazovala úryvky svému manželovi, typicky lišácky odpověděla: „Ano, jasně. Kontroloval mi gramatiku v každé kapitole.“

Pak ale dodala, že sexuální výjevy se mu často hodně zamlouvaly, a taky byl zvědavý na pokračování. A později, jak se nálada uvolňovala, přiznala také to, že materiál pro intimní scény nesbírala pouze na internetu, ale také ve vlastní ložnici praktickými zkouškami, z čehož prý byl pan manžel občas už celkem unavený...

Zdá se, že v této neobyčejné ženě se pozoruhodně mísí stydlivost s kuráží. Červená se, když pomyslí na to, že její knihu čtou i muži. Ta stejná žena však divákům vypráví příběh, jak zatelefonovala do jedné místní londýnské autoopravny, aby se v rámci svého výzkumu zeptala, jestli by dva lidé mohli mít sex na zadním sedadle vozu Audi R8. Prodavač tvrdil, že určitě ne, jí to však nestačilo a poté, co si sama zašla do nejbližší prodejny, poseděla si na místě, jež ji tolik zajímalo, a rozhodla – ale jo, rozhodně by to šlo!

V létě 2012 přinesl britský Guardian celkem obsáhlý článek z pera autorčina manžela. Skvělý tah, nicméně kdo čekal nějaké pikantnosti z jejich společného života, musel být zklamaný, a ani v příštích podobných rozhovorech nebyl Niall sdílnější. Oba jako by naznačovali, že konec konců ani není moc o čem mluvit.

Niall Leonard říká, že hodně lidí si to zjevně neuvědomuje, ale v určitých rovinách se v životě ani přes takový obrovský úspěch nic nezmění. Agenti a novináři si vymýšlejí hlouposti, přestože se kniha už v podstatě prodává sama a média o ní velmi ochotně informují i bez pobízení. Jen málo z toho je pravda. Erika s Niallem rozhodně netráví celá dopoledne v posteli a celá odpoledne u bazénu. Je třeba se postarat o děti, jít na procházku se psem, zavolat opraváře kvůli porouchané troubě. Tyto věci z našich životů nezmizí jen proto, že nás zná celý svět.

Zvědavost čtenářů a čtenářek je pochopitelná. Přesto je opravdu sympatické, jak ti dva přirozeně drží pohromadě a před novináři se ani slůvkem nepřeřeknou. Tak by to ostatně nejspíš mělo být. Ať vyvolává senzace ta skvělá kniha, to je v pořádku. Ne něčí vzácné soukromí...

Zdroj životopisu: wikipedia.org

12 komentářů:

  1. Mně přišla poměrně zbytečná už úvodní trilogie, a nečekám, že by se to u Greye změnilo :) Jinak připadá mi to trochu na nic, vydávat totéž jen z pohledu jiné postavy - podle mého by autorka udělala daleko lépe, kdyby svou energii věnovala nějakému novému projektu. Nicméně nelze pochybovat o tom, že to bude trhák :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, je to zbytečné. I mně to tak přišlo. Ale tahle série se prostě líbí:-)

      Vymazat
  2. Trochu mám strach, jestli tohle převyprávění není úplně zbytečné..Ale ze zvědavosti si knihu stejně přečtu :) Moc pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jako jedna z mnoha jsem si původní trilogii přečetla z důvodu, že tím životním stylem D/s žiju. A musím říci, že tak jako v kině, to pro mne spíše byla opepřená vanilka. Ale když to někoho nadchlo číst, tak to je skvělé :) Sama to i doporučuji, jen aby lidi trochu četli a měli motivaci číst. Co se týká Greye - jsem ráda za tvou střízlivou recenzi, již se nemusím obávat, zda si knihu chci přečíst nebo ne. Nechci.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj,
    jsem u tebe poprvé a hned jsem mrkla na Greye. Já osobně ho mám půjčeného od kamarádky, rozečteného a stále se snažím k němu vrátit a dočíst ho, ale to se prostě nedá. Mám zakoupenou první sérii celou. Nejsem zrovna fanynka, ale jako odpočinková četba to bylo celkem zajímavé. Ale Grey... přijde mi ještě osekanější, nudnější a bohužel bez špetky psychologie, kterou jsem si tak moc přála. Autorka měla v rukách takové možnosti. Grey je postava, se kterou se dalo vyhrát. Duše samotného Christiana toho tolik skýtá, kdyby to pojala mnohem mnohem lépe, myslím, že by z toho mohl být opravdu román, ale bohužel. Strohé myšlenky, které takřka nic neřeknou, mě prostě znechutily. Asi jsem očekávala hodně, což jsem neměla. Vážně bych chtěla knihu dočíst, napsat recenzi, ale možná bude lepší, když to neudělám, protože by rozhodně nebyla pozitivní. Nedala bych ani hvězdičku. Proč také? Že jen opsala první knihu bez toho, aby přidala něco víc? Smutné. Moc smutné. :o(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svým způsobem s Tebou Souhlasím. I jsem psala,že to mohla pojmout jinak, škoda. Bylo by to jistě zajímavější :-)

      Vymazat
    2. Svým způsobem s Tebou Souhlasím. I jsem psala,že to mohla pojmout jinak, škoda. Bylo by to jistě zajímavější :-)

      Vymazat
  5. Aneb síla marketingu dokáže být neskutečná, když máte potřebné prostředky. O knihách, které na toto téma byly napsány už xx let předtím málokdo ví, ale tenhle počin budou mít lidi v hlavě ještě dlouho...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím marketingem máš pravdu. Každému tato série nesedne,což je patrné i z ohlasů. Ale stalo se,série je na světě ...

      Vymazat
    2. S tím marketingem máš pravdu. Každému tato série nesedne,což je patrné i z ohlasů. Ale stalo se,série je na světě ...

      Vymazat
  6. S tou sílou marketingu máš naprostou pravdu. Gray je zajímavá knížka, mnohem víc se mi líbí kniha než film. O pokračováních ani nemluvě. Hezká recenze :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář :-)

Autorská práva

Vyhrazuji si plné právo na své osobní a soukromé myšlenky, hodnocení a celkový popis knihy. Kopírování vlastního textu je zakázáno. Použité obrázky obálek knih pocházejí buď ze serveru goodreads.com, bux.cz nebo databazeknih.cz. Pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Použité úryvky či citace z knih, jsou vždy označené kurzívou a jsou ohraničeny uvozovkami, nevyhrazuji si na ně tedy žádná práva. Ta, podle zákona, náleží autorům knih.

© Knižní deníček. Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Knižní deníček. Optimalizováno pro Firefox.
[