Dívenka, která vyrůstala v pohřebním ústavu, Brunhilda.
Jak moc to může člověka poznamenat?
Brunhilda našla konečně svoje vysněné štěstí a lásku, pak přišel moment, kdy se hodně věcí změnilo.
Nezahrávejte si se ženou, s ublíženou ženou a už vůbec ne s Funebračkou!
- název: Přítelkyně smrti
- série: Funebračka (1.)
- orig. název: Totenfrau
- autor: Bernhard Aichner
- žánr: světová literatura, thriller
- rok vydání: 06/2016
- nakladatelství: Knižní klub
- počet stran: 408 (e-book 168)
...Anotace...
Jak daleko byste zašli, abyste pomstili toho, koho milujete?
Brünhilda Blumová doufala, že tajemství, které dávno pohřbila, již nebude muset nikdy odkrýt. Pak ale za podivných okolností zemře její manžel a Blumové se z minuty na minutu zhroutí svět. Brünhilda plánuje pomstu. Především si však klade otázky: Co se doopravdy stalo? Proč musel Mark zemřít? Když najde odpovědi, začne jednat. Nemilosrdně.
Jak toho může být schopná?
Odpověď na to leží v minulosti staré mnoho let...
...Recenze...
Děti by měly mít bezproblémové a hravé dětství. Ne vždy to tak ovšem bývá. Brunhilda sice nebyla týraným dítětem po fyzické stránce, ale po psychické jistě. Hned se dozvíte proč. Jako malou holčičku si ji adoptovali manželé Blumovi, kteří vlastnili dobře prosperující firmu. Pohřební ústav. Vlastního potomka se bohužel nedočkali a tak přistoupili k adopci. Dítě bylo děvče. Blum si představoval dědice, který po něm převezme rodinný podnik, musí se ale spokojit s potomkem ženského pohlaví. Hned jak děvčátko povyrostlo, nikoli však do puberty, ale pouze do školního věku a bylo alespoň trochu schopné, muselo začít pomáhat v rodinném podniku. Ač chtěla nebo nechtěla, prostě musela. Musela denně od malička snášet pohled na mrtvá těla v jakémkoli stavu. Musela na ně sahat, ošetřovat je, omývat i oblékat. Pokud se vzpouzela, přišel trest. Otec ji zavřel do rakve a nechal ji tam po tmě, aby pochopila. Děvčátko nemělo žádné kamarády, protože pro všechny byla odstrašující. Neznala pořádnou dětskou volnost, jen práci a puch a neživé bytosti. To je myslím dost kruté týrání, nemyslíte?
