RECENZE: Přítelkyně smrti (Funebračka (1.) - Bernhard Aichner

Dívenka, která vyrůstala v pohřebním ústavu, Brunhilda.

Jak moc to může člověka poznamenat?

Brunhilda našla konečně svoje vysněné štěstí a lásku, pak přišel moment, kdy se hodně věcí změnilo.

Nezahrávejte si se ženou, s ublíženou ženou a už vůbec ne s Funebračkou!

• název: Přítelkyně smrti
• série: Funebračka (1.)
• orig. název: Totenfrau
• autor: Bernhard Aichner
• žánr: světová literatura, thriller
• rok vydání: 06/2016
• nakladatelství: Knižní klub
• počet stran: 408 (e-book 168)

...Anotace...

     Jak daleko byste zašli, abyste pomstili toho, koho milujete?
Brünhilda Blumová doufala, že tajemství, které dávno pohřbila, již nebude muset nikdy odkrýt. Pak ale za podivných okolností zemře její manžel a Blumové se z minuty na minutu zhroutí svět. Brünhilda plánuje pomstu. Především si však klade otázky: Co se doopravdy stalo? Proč musel Mark zemřít? Když najde odpovědi, začne jednat. Nemilosrdně.
Jak toho může být schopná?
     Odpověď na to leží v minulosti staré mnoho let...

...Recenze...

     Děti by měly mít bezproblémové a hravé dětství. Ne vždy to tak ovšem bývá. Brunhilda sice nebyla týraným dítětem po fyzické stránce, ale po psychické jistě. Hned se dozvíte proč. Jako malou holčičku si ji adoptovali manželé Blumovi, kteří vlastnili dobře prosperující firmu. Pohřební ústav. Vlastního potomka se bohužel nedočkali a tak přistoupili k adopci. Dítě bylo děvče. Blum si představoval dědice, který po něm převezme rodinný podnik, musí se ale spokojit s potomkem ženského pohlaví. Hned jak děvčátko povyrostlo, nikoli však do puberty, ale pouze do školního věku a bylo alespoň trochu schopné, muselo začít pomáhat v rodinném podniku. Ač chtěla nebo nechtěla, prostě musela. Musela denně od malička snášet pohled na mrtvá těla v jakémkoli stavu. Musela na ně sahat, ošetřovat je, omývat i oblékat. Pokud se vzpouzela, přišel trest. Otec ji zavřel do rakve a nechal ji tam po tmě, aby pochopila. Děvčátko nemělo žádné kamarády, protože pro všechny byla odstrašující. Neznala pořádnou dětskou volnost, jen práci a puch a neživé bytosti. To je myslím dost kruté týrání, nemyslíte?

Zdroj

     Každopádně z Brunhildy vyrostla mladá žena, schopna se o podnik starat, stalo se to její přirozeností. Své rodiče, strůjce jejího povolání nesnášela, nenáviděla je. Věděla, že je velmi schopná a měla svoje vlastní plány. Milovala plavbu na lodi, to byla jediná normální věc, kterou s rodiči podnikala. A tenkrát, když jí bylo něco málo přes dvacet se plavila s rodiči naposledy. Modré nebe nad hlavou, slunce pálilo a křik vystřídalo uklidňující ticho...Teď už není Brunhilda, to jméno prostě nesnáší. Teď už jen Blumová...

     Uplynulo několik let, Blumová je šťastná a spokojená. Vede rodinou firmu a daří se jí. Za ta léta se stihla provdat za policistu Marka a porodit mu dvě krásné dcerky. Poznala lásku, dotek, pohlazení. Poznala, že svět může být dobrý i přes to, jaké povolání ji dali do vínku rodiče. Mark akceptoval její zaměstnání, jako policista věděl, že smrt je prostě přirozená a někdo takovou práci dělat prostě musí. Dařilo se jim spolu dobře, holčičky rostly jako z vody. Blumová se starala o svou práci i domácnost...vše bylo dokonalé...než jednoho rána Mark odjel na motorce do práce. Poslední zamávání na rozcestí, pak zmizel...a pak...ohlušující náraz. 

     Mark je mrtvý, zemřel na místě nehody a Blumové se zhroutil svět, co si jen počne. Trápí se a posedává v Markově pracovně, tady on žil, dýchal stejný vzduch, cítí ho tu. V zásuvce stolu najde jeho telefon a po chvilce narazí na složky s nahraným rozhovorem. Mark vyslýchal nějakou ženu. To by nebylo ani tak divné, ale to, co ta žena vyprávěla. To byl prostě zlý a neskutečný sen. V Blumové hlodá jedna malá myšlenka, která přehlušuje i to ostatní. Co když ji byl Mark s tou ženou nevěrný? A tak se ji rozhodne najít, což nebylo nic snadného. Po té, co ji poznává, zjišťuje, že Mark kápnul na něco, co ho možná stálo život. A co udělá ženská, zhrzená a ublížená? Začne se v tom šťourat a to, co zjistí, ji požene dál a dál. Blumová, Pohřební služba Blumová. O všechno se postará. Ona ví, jak v takových případech jednat, ví, jak nechat zmizet lidské tělo! Insbruckem projíždí bílá pohřební limuzína a záhy začnou mizet lidé, vlivní a nemálo známí lidé. Blumová je odhodlaná přijít na to, kdo může za Markovu smrt. Pomstí ho a pomstí i tu ženu z nahrávky!

...Můj dojem...   

     První díl série Funebračka právě zaplavuje pulty český knihkupectví!

     Placka bestselleru by měla být sázkou  na jistotu. Bohužel pro mě měla kniha pár rušivých elementů, na které bych měla upozornit.
     Za prvé, počítejte s "er" formou. To samo o sobě není žádná překážka nebo výjimečnost, ale v podobě, ve které je podán tento příběh, to prostě nějak zvláštně "ne"funguje a vlastně to zní jinak, než jako třeba  každá jiná kniha psaná er formou. Těžko se mi to popisuje...
     Za druhé a to byl pro mě opravdu velký zádrhel a to po celou dobu čtení. Kniha je velmi zvláštně důrazově psaná. Dá se říci velmi jednoduše, stroze a klade značný důraz na výraz celé věty. Těžko se to popisuje. Kniha obsahuje hodně jednoduchých vět, mnohdy i jednoslovných. Souvětí jsou v ní samozřejmě také, ale i ta působí úsečně a velmi stroze. Přišlo mi, že se autor snaží opravdu oslovit čtenáře a tímto stylem ho vlastně i neustále držet v napětí. Ale mě to prostě přišlo divné, nemohu najít správná slova, abych vám to dostatečně vysvětlila. Po celou dobu čtení jsem to registrovala a to mi prostě narušovalo celkový dojem z knihy. Když nad tím teď po pár dnech uvažuji a dívám se na své hvězdičkové hodnocení, tak je mi to i trošku líto, že jsem dala pouze 3*, jenže já hodnotím za sebe a podle sebe.
     Kniha není vůbec špatná, ale mě prostě autor nekápl do noty svým stylem psaní. Perfektní námět a vlastně i celý ten příběh nemá chybu, ale jako celek a to právě díky stylu, mi to prostě nesedlo. Doporučuji budoucímu čtenáři, aby si přečetl ukázku knihy a sám posoudil, jestli mu to vyhovuje. Protože věřím, že to co se nelíbí mě, se ostatním líbit může! Na to nezapomínejte. Funebračka má potenciál, abych pravdu řekla, lákají mě i další díly, jen se musím trošku připravit na ten samý styl psaní. Trošku doufám, že bude lepší, vypracovanější, tak uvidím :-).

Za poskytnutí elektronické verze knihy děkuji nakladatelství Euromedia a e-shopu Bux.cz!

Knihu můžete koupit v pevné vazbě ZDE.

Elektronická verze knihy k prodeji ZDE.

...Bernhard Aichner...

Bernhard Aichner (narozen 1972) je spisovatel a fotograf žijící v Innsbrucku. Píše romány a rozhlasové i divadelní hry. Za svá díla obdržel mnoho literárních cen a stipendií.

Kvůli rešerším autor pracoval půl roku jako pomocná síla v pohřebním ústavu.

www.bernhard-aichner.at