RECENZE: Přítelkyně smrti (Funebračka (1.) - Bernhard Aichner

4.7.16
Dívenka, která vyrůstala v pohřebním ústavu, Brunhilda.
Jak moc to může člověka poznamenat?

Brunhilda našla konečně svoje vysněné štěstí a lásku, pak přišel moment, kdy se hodně věcí změnilo.
Nezahrávejte si se ženou, s ublíženou ženou a už vůbec ne s Funebračkou!
  • název: Přítelkyně smrti
  • série: Funebračka (1.)
  • orig. název: Totenfrau
  • autor: Bernhard Aichner
  • žánr: světová literatura, thriller
  • rok vydání: 06/2016
  • nakladatelství: Knižní klub
  • počet stran: 408 (e-book 168)
...Anotace...
     Jak daleko byste zašli, abyste pomstili toho, koho milujete?
Brünhilda Blumová doufala, že tajemství, které dávno pohřbila, již nebude muset nikdy odkrýt. Pak ale za podivných okolností zemře její manžel a Blumové se z minuty na minutu zhroutí svět. Brünhilda plánuje pomstu. Především si však klade otázky: Co se doopravdy stalo? Proč musel Mark zemřít? Když najde odpovědi, začne jednat. Nemilosrdně.
Jak toho může být schopná?
     Odpověď na to leží v minulosti staré mnoho let...

...Recenze...
     Děti by měly mít bezproblémové a hravé dětství. Ne vždy to tak ovšem bývá. Brunhilda sice nebyla týraným dítětem po fyzické stránce, ale po psychické jistě. Hned se dozvíte proč. Jako malou holčičku si ji adoptovali manželé Blumovi, kteří vlastnili dobře prosperující firmu. Pohřební ústav. Vlastního potomka se bohužel nedočkali a tak přistoupili k adopci. Dítě bylo děvče. Blum si představoval dědice, který po něm převezme rodinný podnik, musí se ale spokojit s potomkem ženského pohlaví. Hned jak děvčátko povyrostlo, nikoli však do puberty, ale pouze do školního věku a bylo alespoň trochu schopné, muselo začít pomáhat v rodinném podniku. Ač chtěla nebo nechtěla, prostě musela. Musela denně od malička snášet pohled na mrtvá těla v jakémkoli stavu. Musela na ně sahat, ošetřovat je, omývat i oblékat. Pokud se vzpouzela, přišel trest. Otec ji zavřel do rakve a nechal ji tam po tmě, aby pochopila. Děvčátko nemělo žádné kamarády, protože pro všechny byla odstrašující. Neznala pořádnou dětskou volnost, jen práci a puch a neživé bytosti. To je myslím dost kruté týrání, nemyslíte?
Zdroj
     Každopádně z Brunhildy vyrostla mladá žena, schopna se o podnik starat, stalo se to její přirozeností. Své rodiče, strůjce jejího povolání nesnášela, nenáviděla je. Věděla, že je velmi schopná a měla svoje vlastní plány. Milovala plavbu na lodi, to byla jediná normální věc, kterou s rodiči podnikala. A tenkrát, když jí bylo něco málo přes dvacet se plavila s rodiči naposledy. Modré nebe nad hlavou, slunce pálilo a křik vystřídalo uklidňující ticho...Teď už není Brunhilda, to jméno prostě nesnáší. Teď už jen Blumová...
     Uplynulo několik let, Blumová je šťastná a spokojená. Vede rodinou firmu a daří se jí. Za ta léta se stihla provdat za policistu Marka a porodit mu dvě krásné dcerky. Poznala lásku, dotek, pohlazení. Poznala, že svět může být dobrý i přes to, jaké povolání ji dali do vínku rodiče. Mark akceptoval její zaměstnání, jako policista věděl, že smrt je prostě přirozená a někdo takovou práci dělat prostě musí. Dařilo se jim spolu dobře, holčičky rostly jako z vody. Blumová se starala o svou práci i domácnost...vše bylo dokonalé...než jednoho rána Mark odjel na motorce do práce. Poslední zamávání na rozcestí, pak zmizel...a pak...ohlušující náraz. 
     Mark je mrtvý, zemřel na místě nehody a Blumové se zhroutil svět, co si jen počne. Trápí se a posedává v Markově pracovně, tady on žil, dýchal stejný vzduch, cítí ho tu. V zásuvce stolu najde jeho telefon a po chvilce narazí na složky s nahraným rozhovorem. Mark vyslýchal nějakou ženu. To by nebylo ani tak divné, ale to, co ta žena vyprávěla. To byl prostě zlý a neskutečný sen. V Blumové hlodá jedna malá myšlenka, která přehlušuje i to ostatní. Co když ji byl Mark s tou ženou nevěrný? A tak se ji rozhodne najít, což nebylo nic snadného. Po té, co ji poznává, zjišťuje, že Mark kápnul na něco, co ho možná stálo život. A co udělá ženská, zhrzená a ublížená? Začne se v tom šťourat a to, co zjistí, ji požene dál a dál. Blumová, Pohřební služba Blumová. O všechno se postará. Ona ví, jak v takových případech jednat, ví, jak nechat zmizet lidské tělo! Insbruckem projíždí bílá pohřební limuzína a záhy začnou mizet lidé, vlivní a nemálo známí lidé. Blumová je odhodlaná přijít na to, kdo může za Markovu smrt. Pomstí ho a pomstí i tu ženu z nahrávky!
...Můj dojem...   
     První díl série Funebračka právě zaplavuje pulty český knihkupectví!
     Placka bestselleru by měla být sázkou  na jistotu. Bohužel pro mě měla kniha pár rušivých elementů, na které bych měla upozornit.
     Za prvé, počítejte s "er" formou. To samo o sobě není žádná překážka nebo výjimečnost, ale v podobě, ve které je podán tento příběh, to prostě nějak zvláštně "ne"funguje a vlastně to zní jinak, než jako třeba  každá jiná kniha psaná er formou. Těžko se mi to popisuje...
     Za druhé a to byl pro mě opravdu velký zádrhel a to po celou dobu čtení. Kniha je velmi zvláštně důrazově psaná. Dá se říci velmi jednoduše, stroze a klade značný důraz na výraz celé věty. Těžko se to popisuje. Kniha obsahuje hodně jednoduchých vět, mnohdy i jednoslovných. Souvětí jsou v ní samozřejmě také, ale i ta působí úsečně a velmi stroze. Přišlo mi, že se autor snaží opravdu oslovit čtenáře a tímto stylem ho vlastně i neustále držet v napětí. Ale mě to prostě přišlo divné, nemohu najít správná slova, abych vám to dostatečně vysvětlila. Po celou dobu čtení jsem to registrovala a to mi prostě narušovalo celkový dojem z knihy. Když nad tím teď po pár dnech uvažuji a dívám se na své hvězdičkové hodnocení, tak je mi to i trošku líto, že jsem dala pouze 3*, jenže já hodnotím za sebe a podle sebe.
     Kniha není vůbec špatná, ale mě prostě autor nekápl do noty svým stylem psaní. Perfektní námět a vlastně i celý ten příběh nemá chybu, ale jako celek a to právě díky stylu, mi to prostě nesedlo. Doporučuji budoucímu čtenáři, aby si přečetl ukázku knihy a sám posoudil, jestli mu to vyhovuje. Protože věřím, že to co se nelíbí mě, se ostatním líbit může! Na to nezapomínejte. Funebračka má potenciál, abych pravdu řekla, lákají mě i další díly, jen se musím trošku připravit na ten samý styl psaní. Trošku doufám, že bude lepší, vypracovanější, tak uvidím :-).

Za poskytnutí elektronické verze knihy děkuji nakladatelství Euromedia a e-shopu Bux.cz!
Knihu můžete koupit v pevné vazbě ZDE.
Elektronická verze knihy k prodeji ZDE.

...Bernhard Aichner...

Bernhard Aichner (narozen 1972) je spisovatel a fotograf žijící v Innsbrucku. Píše romány a rozhlasové i divadelní hry. Za svá díla obdržel mnoho literárních cen a stipendií.
Kvůli rešerším autor pracoval půl roku jako pomocná síla v pohřebním ústavu.

www.bernhard-aichner.at

14 komentářů:

  1. Skvělá recenze! :)
    Já se pořád nemohu rozhodnout, zda do knihy jít :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, já tě chápu a jsem si vědoma toho, že moje recenze čtenáře ani neodradí a ani nepřesvědčí. Ale každý jsme jiný, to co nesedlo mě, může Tobě naprosto vyhovovat. Mám už pár dní v hlavě myšlenku, že bych natočila video se čtením jedné nebo dvou kapitol. Už jsem si to zkoušela číst nahlas...zjistila jsem, že jako audio by to bylo pro mě lepší. Nevyznělo to tak, jako když jsem to četla v duchu. Každopádně ta kniha opravdu není vůbec zlá! :-)

      Vymazat
  2. Já si jsem si jí docela chtěla přečíst ale poslední dobou mě ta bestsellerová placka poněkud odrazuje :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to Ti rozumím, protože se občas stane, že je nezasloužená ;-)

      Vymazat
  3. Také mám občas problém s úsečnými větami, které mají čtenáře udržet v pozoru. Ne vždy to ale ma ten správný účinek! :-)
    Parádní recenze! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Soni, pohrávám si s myšlenkou, že natočím buď video nebo aspoň hlasovou stopu, třeba by se to někomu hodilo. Tak uvidím. Jenže není vůbec čas, ticho a klid. Když jsem si knihu zkoušela číst nahlas, tak to bylo o něco lepší než v duchu. Blbost, ale prostě mi to tak přišlo :-D.

      Vymazat
    2. Šup, šup! Na video se těším :-D Proč by ne, třeba to nahlas vyzní jinak, než když to přečteš v duchu...víš jak, intonace a tak :-D

      Vymazat
  4. Moc pěkná recenze, Míšo :) Zatím nevím, jestli do knihy půjdu, námětem mě láká, ale ten styl... nevím, jestli by mi sedl. No ještě popřemýšlím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Šárko, jak už jsem psala výše, zkusím natočit video se čtením, i když jsem přišla na to, že čtením nahlas to vyznívá o něco lépe... Uvidíme, protože já a videa? :-D

      Vymazat
  5. Recenze je dobře napsaná, chválím. O knize jsem uvažovala, ale zatím mě ještě nikdo nepřesvědčil, že stojí opravdu za to. Ani já nemám ráda styl, který popisuješ. Zaujala mě, anotace a obálka. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Verčo, dej tomu čas, buď to přijde nebo ne...pořád je spousta jiných knih :-)

      Vymazat
  6. Musím říct, že nějakým zázrakem jsem na knihu narazila až dnes na instagramu, ale přiznávám, že mě hned zaujala a plánuji jí dát šanci. Díky za přínosnou recenzi, hned vím, na co se nachystat. Hezký večer :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona zaujme o tom žádná. Jen jsem chtěla a snažila se popsat to, co mi na knize přišlo zvláštní, ale taky dobře vím, že ostatním to tak určitě přijít nemusí. Každopádně přeji pěkné čtení a jsem pak zvědavá na tvůj názor. Moc ráda to pak totiž rozebírám :-)

      Vymazat
  7. Parádní recenze. Musím říct, že mě kniha láká hodně. Tohle je první recenze, kterou jsem četla a doteď jsem měla spíš vlažný zájem, ale zaujala jsi mě líčením děje a hlavně popisem stylu pana autora. Nejsem si jistá, jestli jsem četla něco podobného. Ale dám na tvoji radu a půjdu nejdříve někam přečíst ukázku než se definitivně rozhodnu.
    Kateřina

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentík :-)

Autorská práva

Vyhrazuji si plné právo na své osobní a soukromé myšlenky, hodnocení a celkový popis knihy. Kopírování vlastního textu je zakázáno. Použité obrázky obálek knih pocházejí buď ze serveru goodreads.com, bux.cz nebo databazeknih.cz. Pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Použité úryvky či citace z knih, jsou vždy označené kurzívou a jsou ohraničeny uvozovkami, nevyhrazuji si na ně tedy žádná práva. Ta, podle zákona, náleží autorům knih.

© Knižní deníček. Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Knižní deníček. Optimalizováno pro Firefox.
[