Uloupené myšlenky - několik dní poté...

     Vám, jež jste se mnou prožívali od pátku moje malé osobní zklamání patří velký dík. Díky za podporu i milá slova, díky za vaši upřímnost a osobní názor. Díky.

Předchozí článek o ukradených recenzích - "klik"

Zdroj

     Proč další článek? Napadlo mě, že by vás třeba mohlo zajímat, jak to celé dopadlo nebo jak se situace vyvíjela a možná by vás zajímalo, jak to po několik dnech prožívám a nesu.



     Někomu možná přijde divné a zbytečné se v tom stále šťourat. Ale to co se stalo, je pro mě mnohem horší, než kdyby mi někdo ukradl peněženku. Ano, měla bych spoustu starostí, ale... Když vám někdo ukradne vaše niterní pocity, je to jiné. Nevím, jak vám nejlépe popsat jak mi bylo. Hodně vystihující slova jsou: naštvanost, šok, lítost a bezmoc. Nerada používám vulgarismy, ale v tomto případě jsem k nim neměla daleko. Možná si říkáte: "vždyť jde přece jen o recenzi a popis knihy". NEJDE. Recenze rozděluji na dvě části, tu popisovou a pak část s celkovým vlastním dojmem. Někdy se opravdu emočně vyřádím. A z toho právě zlodějka čerpala. O to víc vás to štve, když se jedná o knihu, která opravdu velmi emočně zasáhla, tudíž jste v ní opravdu odrazili kus sebe. V mém případě se jednalo o rodinu a dítě (více nebudu rozvádět). Jakožto rozvedená matka, jsem to prostě pojala podle sebe. Těžko si mohla 18ti letá zlodějka uvědomovat totéž a dokonce úplně stejně. K tomuto jsem se ale už vyjádřila, proto to dále nebudu rozvádět. Prostě vím jak píšu, všichni jsem nějakým způsobem specifičtí, takže by se určitě poznal úplně každý.

     Jak to tedy vlastně pokračovalo? Nu, musí vám být jasné, že jsem z celého dne, kdy došlo k odhalení neměla vůbec nic. V práci jsem nebyla schopna ničeho a tuto "křivdu" jsem nemohla pustit z hlavy. Lámaly se ve mě rozporuplné pocity. Nechat to být? Jednat? Jak vůbec jednat?.... Pochopí mě vůbec někdo a nebudu za toto "naprášení" odsouzena? Jenže ten pocit křivdy byl natolik silný, že jsem rozhodla se prostě vyjádřit. Věděla jsem, že jsem v právu a důkazy mám stále při ruce.
   
     Možná si také kladete otázku, proč bych se měla bát odsouzení. Víte, ačkoli to nechápu, nešlo si nevšimnout, jak je tato blogerka oblíbená...jako mírumilovná a miloučká osůbka. Všichni ji děsně chválí, jak je šikovná, ale už také nikdo neví, že ji pár lidí vytklo, že to co píše nemá s recenzí nic společného. Ovšem, jak jinak...vše bylo smazáno, aby to nenarušovalo auru blogu. Ale proč ne, někomu se to líbilo a nikdo je za to nemůže soudit. Každý máme svůj styl. A právě těchto jejích obdivovatelů jsem se bála... Naštěstí jsem našla pochopení, za které jsem vděčná. Protože převážná většina z vás chápala. Všichni víme kolik práce si s článkem dáme, kolik nás to stojí sil vymyslet a zpracovat něco kloudného.

     Ihned po zveřejnění prvního článku, byla ta první "odhalující" recenze smazána. A hleďme, asi tedy o náhodičku podobnosti nešlo. Požádala jsem tedy písemně dotyčnou i o úpravu (nejlépe i smazání celého příspěvku) ostatních okopírovaných recenzí. Obzvláště pak celých stejných okopírovaných vět. Druhý den jsem se dočkala polovičního překvapení. Stejné věty byly opravdu vymazány. Ostatní zůstalo beze změn. No, i kdybych neměla ofocené důkazy, tak už toto považuji za přiznání! I tak se ale cítím mizerně a snažím se s tím nějak poprat. Věřím, že to časem vyprchá, ale u mě to prostě bude chvilku trvat. Už budu asi stále ostražitá...

     Do teď jsem se nedočkala žádné reakce z její strany (s omluvou už ani nepočítám). Všechny moje žádající komentáře byly opět odstraněny a dále se dělalo jakoby nic. Říkala jsem si, jak se asi cítí. Já osobně bych se zahrabala tři metry pod zem, zablokovala stránku a buď přestala psát úplně nebo bych psala pod jiným jménem. Ale to jsem já, mám soudnost. Slečna tedy dál funguje, což jí svým způsobem přeji. Ale bacha si na ni tedy rozhodně dám a měli byste i vy. Ačkoli já bych na jejím místě už nikdy nic podobného nezkusila.

     Neodpustím si trošku rýpnout. Slečně přeji spoustu nahamtaných knih a podotýkám, že svůj rekord 200str. za půl hodiny by měla ještě vylepšit, zdá se mi to moc. :-D  To samé jako u cca 500 stránkové knihy, kterou dokáže přečíst za 2 hodiny. Pchee....jaký to skvělý počin. V tomto tempu bych možná zvládla přečíst komiks. Ale vím, že jsou různí čtenáři, kteří opravdu čtou rychleji než my ostatní. Stejně si ale myslím, že tyto informace slečna dosti nafukuje. Kdo ví, nechci jí křivdit. A jelikož se uchýlila k tomu, krást cizí recenze, pak se mi v hlavě naskýtá otázka, jestli ty knihy vůbec vlastně stíhá číst. Ale já tu nejsem od toho, abych ji hodnotila a soudila. Mě ublížila. Svůj názor jsem na ni vyjádřila a od teď pro mě neexistuje.

     Věřím a doufám, že spravedlnost existuje. A že se moje články dostanou do správných rukou. Píši je nejen pro sebe a za sebe. Ale za vás všechny. Je až s podivem, kolik z vás má stejnou zkušenost. Proto je třeba se proti tomu bránit a bojovat. Nemlčet a nenechat se odradit. Děláme něco co nás naplňuje a baví a baví to i naše čtenáře. Stojí nás to spoustu času a píle. Naší píle.

Milý čtenáři...pokud jsi došel až sem smekám a děkuji Ti. Aspoň vím, že tě toto téma nenechává chladným. 

Znovu děkuji za přízeň a pochopení. 

Přeji vám krásný začátek týdne a spoustu krásných chvil strávenými s knihami :-).