Rozhovor s "fejsbukovou matkou" - Lucií Nachtigallovou

Krásné odpoledne vám všem,
     už minulý týden jsem vás na své facebookové stránce navnadila na to, že chystám na blogu něco nového...netradičního. A je to tady!

     Naskytla se mi příležitost, která se neodmítá. Příležitost udělat rozhovor s Lucií Nachtigallovou, známější spíše pod přezdívkou "fejsbuková matka". Měla jsem možnost získat recenzní výtisk její knihy, která se každým dnem objeví v našich knihkupectvích.

Moji recenzi této knihy si můžete přečíst ZDE.

     Lucie Nachtigallová se narodila v roce 1977 ve znamení kozoroha, pro kterého je typická cílevědomá a ambiciózní povaha. Vystudovala obor Masová komunikace na fakultě sociálních věd UK. Postupně zastávala post produkční, dramaturgyně a šéfredaktorky pro řadu českých deníků, časopisů a televizí. Několik let žila i pracovala v zahraničí. V současné době spoluvlastní a řídí agenturu Velká dobrodružství.

 

     Pro nás čtenáře je ale hlavně matkou a manželkou, která se jednoho dne rozhodla se o svoje všední i nevšední denní starosti a zážitky podělit s širokou veřejností prostřednictvím sociální sítě. Její veřejný profil Deník fejsbukové matky se stala během krátké doby velmi oblíbenou a navštěvovanou FB stránkou. Stal se tak oblíbeným, že se autorka rozhodla vydat knihu se stejným názvem, která je unikátně složená právě jen ze statusů.

• Lucie, blíží se vydání Vaší knihy Deník fejsbukové matky. Není tajemstvím, že jde o celkem netradiční knihu, která je tvořena pouze facebookovými statusy. Moje první otázka se tedy musí týkat samozřejmě právě facebooku. Co nebo kdo vás přivedl k facebooku a celkově k tomu, že si založíte skupinu nazvanou Deník fejsbukové matky?

Na facebooku jsem již sedm let – těch pár minut denně, které jsem na něm na mateřské trávila, mi pomáhalo udržet pocit sociálních vazeb (byť virtuálních) a hlavně pocit, že nejsem tak strašně odříznuta od světa. A protože jsem hravá a ráda vymýšlíme nové formy čehokoliv, tak jsem se tehdy rozhodla, že se pokusím alespoň jednou týdně napsat status, který shrne můj den nebo týden v několika větách. Měl mít zápletku, pointu a v lepším případě i vtip. Bylo to hec, ale také super cvičení pro mozek, který byl obalen plínkami, a po kterém obrazně teklo jen mateřské mléko.
Na soukromém profilu jsem vždy měla jen pár přátel, ale i těch pár přátel na mě po letech začalo tlačit, že bych statusy měla vydat knižně, protože je bavily nejprve každý týden a později i několikrát denně.
Moc jsem tomu nevěřila, tak jsem nejprve zkusila před pěti měsíci založit veřejný profil Deník fejsbukové matky abych zjistila, zda by něco takového čtenáře mohlo vůbec zajímat.
Zájem a hlavně interakce byly obrovské, tak jsem se rozhodla, že zkusím vydat knihu.

• Některé vaše statusy zachycují vás, manžela i děti v choulostivých (trapných) situacích. Nevyčítá vám někdo, že o nich píšete?

Občas se mi sice stane, že se lidé ptají, jestli to jednou mým dětem nebude vadit, že jsou medializovány. Ale já s nimi statusy konzultuji, a když nechtějí být třeba na fotce nebo se jim nelíbí text, tak to plně respektuji a nepublikuji.
Knížku se mnou procházely ještě před vydáním. Jediné, si vybavuji, je to, že malého Fandu naštvala fotka, kdy si jako dvouletý dává pusu se sestrou – ta mu přijde „fakt trapná“ :-)
Jinak si myslím, že každý soudný člověk pozná, že jsou statusy psány s láskou, že jsou upřímné a pravdivé, že jsou opravdu ze života. A jak by mohlo Bětušce ublížit, že o ní napíšu, že snědla šneka? Tomu by se přeci posmíval jen hlupák...
Věřte mi, že jsou stovky jiných vtipných věcí, které bych o své rodině mohla napsat, ale nepíšu je, protože by třeba i jen úplně malinko někomu mohly ublížit a to bych nikdy nepřipustila.

• Budoucím čtenářům je kniha zatím představována formou recenzí, které jsou vesměs pozitivní. Jak vůbec tento ohlas vnímáte a jak se připravujete na váš vstup do světa knih? 

Jsem moc ráda a strašně se mi ulevilo. Myslela jsem si, že tu knížku nikdo nepochopí, neučte, že je vlastně o ničem a o všem, a že se čtenář ztratí. Recenze i první reakce na knihu mě úplně odrovnaly – asi 15 minut jsem dojetím bulela v křesle (a to jsem jinak docela drsná holka :-) ). Každopádně jsem si vědoma toho, že to nejdůležitější knížku teprve čeká – najít si čtenáře, který bude ochoten si ji v tom nepřeberném množství ostatních publikací vybrat a posléze koupit. Nikdo neví, kolik z těch mých 60 tisíc fanoušků na FB to opravdu udělá...I kdyby to bylo jen 10% z nich, tak budu moc šťastná.

• S podobnou knihou jsem se ještě nesetkala. Kdo vlastně přišel s tím nápadem vydat vaše statusy v knižní podobě?

Přátelé mi roky říkali, že bych něco měla napsat, ale teprve já sama jsem se rozhodla vytáhnout staré statusy z let 2009-2011, poskládat je dohromady a zkusit z nich složit knížku. Od tohoto kroku mě naopak všichni odrazovali – říkali, že musím dávat oslí můstky nebo statusy přepsat do kapitol...chtěla jsem to však zkusit takto a navíc na to, abych něco přepisovala, nebyl čas – mám 3 děti a k tomu firmu, takže jsem v jednom kole.
Jen pro zajímavost. Samotný text knihy jsem dala dohromady během vánočních prázdnin, kdy děti byly na týden u babičky.

• Nechci knihu nijak škatulkovat, ale přijde mi, že uspěje hlavně u maminek. Já sama jsem se několikrát ve vašich statusech našla. Uvědomujete si vůbec, jak blahodárný účinek Vaše kniha vlastně má? Byl toto Váš záměr?

Tak to jste mě moc potěšila, že to tak vnímáte. Záměr to totiž nebyl, ale jsem nesmírně ráda, že ženy (a nejen maminky) knížka baví a snad i inspiruje. Že najednou mají pocit, že je tady ještě někdo jiný, komu se dějí příšerné věci a trapasy, koho neposlouchají děti, kdo má doma občas binec a komu všechno přerůstá přes hlavu... Že je to normální, a že nejsou ani divné, ani špatné manželky a nemožné matky. A že nejlepší je se tomu všemu zasmát a třeba se podívat do Deníku fejsbukové matky, protože ta je na tom vždycky ještě o něco hůř. A to potěší! :-)

• Pokud byste se měla v pár stručných větách popsat a představit více osobně, co byste nám prozradila navíc? 

Asi důležité je napsat, že všechny ty věci, o kterých píšu se skutečně dějí. Mám takový „dar“, že se kolem mě stále něco děje – a to od malička :-)
Miluju cestování, výlety, poznávání všeho nového a dobré knihy . Mám ráda děti, zvířata a všechny lidi, kteří mají dobré srdce a odvahu udělat občas něco neobvyklého.
Manžel by vám řekl, že doma jsem generál a to má asi trochu pravdu, že jsem trochu přísnější, než ostatní mamky a že se u nás musí dodržovat nějaká pravidla (děti musí pomáhat, zvířata poslouchat, atd.), ale vše je dané množstvím obyvatel našeho domu a také množstvím práce, které mám. I když ve statusech působím asi trochu chaoticky, tak věřte, že jsem dobrý organizátor a plánovač :-)
Také jsem však příšerně nešikovná – to musím přiznat. Nepřišiju ani knoflík a nedokážu namalovat ani domeček.

• Zvládáte péči o tři děti, manžela, psa a v neposlední řadě i stavbu ve Zbirohu. Z knihy mi přišlo, jako byste byla nějaký super hrdina. Jak to vlastně zvládáte, časově, fyzicky i psychicky? A jak je možné, že jste se ještě nezbláznila?

To zvládá každá máma! Jsme holt chobotnice, které fungují na více kanálech :-)
Strašně si vážím času, který mám a snažím se ho vyplnit co nejsmysluplněji (samozřejmě dle mých měřítek – manželova měřítka jsou pochopitelně na úplně jiné straně naší Galaxie :-)), a tak u nás moc nekoukáme na televizi, ven se chodí za dobrodružstvím i v dešti, v životě jsem nebyla v dětském koutku a mé „kafíčko“ s kamarády probíhá většinou tak, že u něj žehlím nebo alespoň obejdu nějakou zříceninu. Když jsme grogy, tak jdu spát (klidně i na návštěvě).

• Relaxujete vůbec někdy? 

Výlety, pilates, čtení, jízda na koni.... a spánek. To mi k relaxaci bohatě stačí :-)

• Co na vaše stránky (a teď i knihu) říká manžel, který je nedílnou součástí vašich statusů. Jak se s tím vyrovnává?

Mám nesmírně tolerantního manžela, který mě jako jediný na světě dokáže zklidnit a občas i přehodit správnou výhybku tak, abych opět byla na trati a nedělal nějaké blbiny. Je mou velkou oporou, věří mi a podporuje. Knížku četl, četly ji i děti – všichni jsou v pohodě. Kdyby nebyli – nic nepublikuji. Jejich názor je pro mě nejdůležitější na světě.

• Plánujete třeba do budoucna vydat pokračování Deníku fejsbukové matky?

Uvidíme, jak se bude dařit této knížce... :-) Statusy z dalších let každopádně leží u mě v pracovně v šuplíku a třeba se ještě budou hodit :-)

     Lucie, velmi Vám děkuji za poskytnutý rozhovor. Doufám, že Vás moje všetečné otázky nijak neotravovaly a děkuji, že jste se mnou měla trpělivost, protože jsem takový rozhovor dělala vlastně poprvé.

     Děkuji za Váš čas, za Vaši skvělou knihu a přeji Vám hodně štěstí a mnoho osobních i pracovní úspěchů. Na závěr Vás ještě poprosím o krátký a osobní vzkaz pro Vaše budoucí čtenáře :-)


Vzkaz pro čtenáře: 

Milá čtenářko, milý čtenáři, pokud si chceš přečíst o někom, kdo se hroutí ještě trochu víc než ty, ale kdo se hroutí s úsměvem, otevři knížku Deník fejsbukové matky a staň se součástí mé rodiny. Můžeme se pak s úsměvem hroutit spolu! Budu za to moc ráda.

Rozhovor byl zprostředkován ve spolupráci s facebokovou skupinou Recenze kniha a audioknih. Jmenovitě děkuji Honzovi (Jan Šik) za tuto možnost a důvěru. Snad se vyplatilo ;-). 

V neposlední řadě patří můj díky samotné autorce, která velmi ochotně souhlasila s poskytnutím rozhovoru a poskytla k uveřejnění i několik dosud nepublikovaných fotografií. 

___________________________________

* fotografie zveřejněny se souhlasem majitele

* zákaz kopírovaní a další šíření fotografií bez souhlasu majitele

* není povoleno kopírování a šíření vlastních citací či otázek