RECENZE: Zeď vzpomínek - Anthony Doerr

14.4.16


Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej...
(...Marek Ztracený - Ztrácíš...)
  • název: Zeď vzpomínek
  • orig. název: Memory Wall
  • autor: Anthony Doerr
  • žánr: Literatura světová, Povídky
  • nakladatelství: MOBA
  • rok vydání: 03/2016
  • počet stran: 278
...Anotace...
     Povídková kniha Anthonyho Doerra se odehrává na čtyřech světadílech. Titulní novela získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011. U proslulého autora a čerstvého držitele Pulitzerovy ceny se ostatně není čemu divit. Navzdory tomu, že Doerr získal prestižní Pulitzerovu cenu za román, považují někteří kritici právě povídky a novely za vrchol jeho dosavadní tvorby.


...Recenze...
     Po přečtení této knihy mě přepadla spousta zvláštních myšlenek. Kolik z nás si přeje spoustu věcí zapomenou a kolik z nás si naopak přeje některé vzpomínky zachovat navždy? Kolik lidí se některé snaží vytěsnat z mysli a kolik z nás si je po nějaké době snaží vybavit, ale marně? Vzpomínky jsou to jediné, co nám nikdo nikdy nemůže sebrat. Není to ale vždy pravdou. Sebereme si je i my sami, náš věk, naše nemoc, naše přeplněná mysl. Občas vyplavou na povrch jako smítko prachu, někdy nevyplavou vůbec. Vzpomínky, krásné, šťastné, nešťastné, smutné, stálé i nestálé....prostě vzpomínky.
     Anthony Doerr napsal knihu, která pojednává hlavně o vzpomínkách. O vzpomínkách různého charakteru a smyslu...o tom, jak je snadné o ně přijít a jak těžké je si je zachovat. Pojednává o tom, jak vzácný je to jev i o tom, že jsou naší nedílnou součástí i přesto, že si to někdy nepřejeme. Anthony nám v knize ukazuje, jaké to je, když o vzpomínky přijdeme, aniž bychom chtěli. Jaké to je, když chceme na ty smutné jednou pro vždy zapomenout a pak nám vlastně dojde, že je nikdy za nic na světě ztratit nechceme.
     Zeď vzpomínek je povídková kniha ze života různých lidí z různých kontinentů. Ti lidé mají společného jen jedno, vzpomínky. V knize naleznete 7 různých a hlubokých příběhů, povídek tak pestrých, zvláštních, kouzelných a svým způsobem vlastně i všedních. Kniha dostala název podle úvodní povídky, která mě opravdu velmi poznamenala. Stáří si najde každého z nás, některé z nás ušetří  a některé z náš šetřit nebude, stejně tak hlavní hrdinku zmiňované povídky, která o své vzpomínky přišla, ale díky moderní vědě a technice si je mohla uchovat na malých plastových kartičkách. Díky nim a elektrickým impulsům si je mohla stále připomínat. Zoufalé? Ano, ale asi je to lepší, než o ně nadobro přijít. 
     
"Člověk musí začít ztrácet paměť, i kdyby jen po troškách, aby si uvědomil, že je v ní celý náš život. 
Život bez paměti by nebyl životem, podobně jako inteligence bez možnosti se vyjádřit by nebyla inteligencí. 
Naše paměť je naše soudržnost, náš rozum, naše činnost i náš cit. 
Bez ní nejsme nic."
-Luis Bunuel, Do posledního dechu-
     Všechny povídky měli něco do sebe, ale je jasné, že některé mě oslovily více a některé méně. Nikdy jsem nic podobného nečetla a nečekala bych, že mě tato kniha tak moc osloví. Ale oslovila a opět ve mě zanechala nemalý otisk. Anthonyho jméno jsem zaznamenala díky jeho knize Jsou světla, která nevidíme. Byl okolo ní opravdu velký humbuk a právě proto, jsem si ji nepřečetla. Prostě to tak mám. A touto jeho povídkovou knihou mě přesvědčil, že stojí za to si ji přečíst. Protože věřím, že bych přišla o hodně. Jeho vynikající vypravěčský styl, kterým se projevil v jednotlivých povídkách byl skvělý a poutavý, proto věřím, že číst jeho dlouhý a celistvý příběh bude určitě neuvěřitelný zážitek.
     Nebudu rozepisovat jednotlivé povídky, jen vypíchnu ty, které pro mě byly nejlepší. Zeď vzpomínek, Život po životě a Řeka Nemunas. Život po životě byla opravdu velmi zvláštní a do teď doufám, že jsem ji pochopila správně, líbil se mi styl vyprávění a skoky v čase. Esther jako vyprávějící holčička s vážným zdravotním problémem a pak mnou velmi obdivovaná Esther v důchodovém věku, která se díky vzpomínkám vrací tam, kam se chce vrátit i ve skutečnosti. Kam jí její pocity tak neuvěřitelně táhnou a co se jí tím snaží vlastně naznačit?
     Řeka Nemunas, je velmi smutný příběh dívky, která přijde o své rodiče a stěhuje se k dědečkovi do Litvy. Nejen, že se musí v této zvláštní zemi naučit žít, musí se naučit žít i se svým dědečkem a musí si utříbit svoje smutné a vzácné myšlenky. Je to povídka o neskonalé síle vůle o víře i naději. 
     Knihu doporučuji všem bez rozdílu věku i oblíbenosti knižních žánrů. Je to jedna z těch knih, která dokáže ovlivnit mysl člověka a to je vzácné. 

...Můj dojem...
     Myslím, že dojem, který z knihy mám je patrný a není třeba jej dále více rozebírat. Čekala jsem od tohoto autora hodně a to jsem taky dostala. Vlastně i mnohem víc, než jsem chtěla. Najednou mě totiž napadalo spousta věcí, různé úryvky z knih, text písničky, báseň od E.E. Cuminngse (Umění ztrácet), najednou mi paměť dala nahlédnout i na malé drobné útržky různých vzpomínek. Přemýšlela jsem, jaké by bylo přijít o ty nejcennější co mám. O první pohled na svého malého syna a o poslední úsměv a zamávání mého táty, než mi ho osud sebral. Těch důležitých vzpomínek je spousta a já o ně opravdu přijít nechci. Budu je opatrovat a střežit, tak dlouho jak to jen půjde. 
     Vidíte, co se mnou tato kniha udělala? Zacloumala mými emocemi, mnou samotnou. Tahle volba...tahle "Zeď vzpomínek" byla jako listovat osudy různých lidí a vžít se do jejich života, alespoň na pár stran. 
Jedním slovem: NÁDHERNÉ!

Na závěr bych velmi ráda poděkovala nakladatelství MOBA za poskytnutí tohoto recenzního výtisku. 
Velmi za něj děkuji, bylo mi potěšením.
Knihu můžete koupit ZDE.


Anthony Doerr je americký spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny za román „Jsou světla, která nevidíme“, česky vydaný roku 2015. Roku 2016 v češtině vyšla také jeho sbírka povídek „Zeď vzpomínek“ a připravuje se vydání „Sběratele mušlí“.

Anthony Doerr se narodil v Novelty ve státě Ohio. Následně vystudoval nedalekou University School a později, roku 1995, odpromoval v oboru historie na Bowdoin College v Brunswicku, Maine.

Jeho prvotinou byla sbírka novel s názvem „The Shell Collector“ (2002). Mnoho příběhů z knihy se odehrává v Africe a na Novém Zélandu, kde dříve pracoval a žil. Jeho další sbírku povídek představuje „Zeď vzpomínek“, anglicky „Memory Wall“, z roku 2010. Dále také napsal román „About Grace“ (2004) a memoáry „Four Seasons in Rome“ vydané v roce 2007.

Doerrův druhý román „Jsou světla, která nevidíme“ (angl. All the Light We Cannot See, 2014), je dějem zasazen do Francie okupované za 2. světové války. Kniha sklidila velmi dobré kritiky i velký ohlas mezi čtenáři. Dostala se do finále prestižního udílení cen National Book Award for Fiction v USA, vyšvihla do žebříčku bestsellerů The New York Times a vyhrála Pulitzerovu cenu za rok 2015.

Autorův druhý česky vydaný román s názvem „Zeď vzpomínek“ byl čtenáři i kritiky též přijat velmi vřele. Titulní novela knihy získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011.

V současnosti Doerr kromě jiného píše sloupek pro deník The Boston Globe a přispívá do The Morning News, on-line magazínu ve Spojených státech.
Zdroj životopisu: https://en.wikipedia.org/wiki/Anthony_Doerr

12 komentářů:

  1. O této knize jsem také přemýšlela, ale nakonec jsem dala přednost jiné. Teď nevím, jestli jsem udělala dobře :) Tvoje recenze mě dost nalákala. Asi o ní začnu přemýšlet znova :)

    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Záleží na tom, co ráda čteš :-). Ale každopádně je to velmi pěkná kniha a myslím, že osloví každého :-)

      Vymazat
  2. Míšo, moc pěkná recenze :-) Já nemám moc ráda povídky, ale tady bych to možná i zkusila :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Marcelko, já právě také ne. Je pravda, že kdyby ty povídky dostaly více prostoru bylo by to lepší. Myslím, že spousta z nich by byl dobrý námět na celou knihu. Ale už je to v povídkách, tak se nedá nic dělat. Rozhodně přečtení nelituji, ba naopak :-)

      Vymazat
  3. Moc krásně sepsaná recenze! :) Já jsem docela povídkový tip, takže této knize v budoucnu šanci určitě dám. Přeji hezký večer :)

    OdpovědětVymazat
  4. Krásná recenze! Ještě jsem nečetla Světla (i když je mám doma koupená), ale Zeď vzpomínek mě taky moc láká :)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělá recenze! :)
    Od autora jsem nic nečetla a po dlouhém přemýšlení asi ani nic číst nebudu :/ Podle mě to není můj šálek kávy, ale určitě si čtenáře najde/ našel :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :-). Je pravda, že tyto povídky nesednou každému, ale rozhodně si zaslouží být čtené ;-)

      Vymazat
  6. Moc pěkná recenze, Míšo. Já se do knihy budu teprve pouštět a jsem na ni moc zvědavá.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář :-)

Autorská práva

Vyhrazuji si plné právo na své osobní a soukromé myšlenky, hodnocení a celkový popis knihy. Kopírování vlastního textu je zakázáno. Použité obrázky obálek knih pocházejí buď ze serveru goodreads.com, bux.cz nebo databazeknih.cz. Pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Použité úryvky či citace z knih, jsou vždy označené kurzívou a jsou ohraničeny uvozovkami, nevyhrazuji si na ně tedy žádná práva. Ta, podle zákona, náleží autorům knih.

© Knižní deníček. Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Knižní deníček. Optimalizováno pro Firefox.
[