ROZHOVOR: František Šmehlík - Temné znamení

Jistě víte, že jsem nedávno přečetla knihu Temné znamení a také jistě víte, pokud jste četli moji RECENZI, jaké jsem měla z knihy pocity. Kniha byla neuvěřitelná! Proto jsem neváhala a oslovila autora, zda by byl ochoten mému blogu poskytnout rozhovor.
A k mému potěšení souhlasil. Takže, tady ho máte!

Foto by: Lukáš Navara

František Šmehlí je Ostravan narozen roku 1995 (ano, nejde o překlep) i v tomto raném věku se dá napsat dobrá kniha. František je toho příkladem. 

V roce 2015 absolvoval olomoucké gymnázium Čajkovského. V současné době studuje na Filozofické fakultě v oboru česká filologie a Fakultě tělesné kultury na Univerzitě Palackého v Olomouci.

V dorostenecké a juniorské kategorii byl členem užšího reprezentačního výběru v judu. V tomto sportu získal tři tituly mistra republiky, startoval na mistrovství Evropy, mistrovství světa i evropské olympiádě mládeže. Jeho první knihou je soubor hororových povídek Temné znamení. Jeho oblíbenými autory jsou Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Stephen King a John Irving.

• Kdy jste přišel na to, že by vás bavilo psaní jako takové a kdy se na povrch začalo drát Vaše žánrové zařazení? 

Foto by: Lukáš Navara

Psaní se věnuji na svůj věk už dost dlouho. Už od puberty, kdy jsem psal písňové texty a sám skládal hudbu. Dokonce jsem za pomocí mého táty a jeho kamaráda nahráli i demo album, které mám dodnes doma a až na můj krkavčí zpěv není, myslím si, úplně zlé :-). Následovaly povídky, básničky, tři divadelní hry. Stále jsem se hledal ve svém stylu. Oblíbil jsem si dílo Milana Kundery a podle jeho vzoru napsal román, který bych ale nebral jako dílo hodné k publikování :-). Nicméně přes tento pokus o filozofickou literaturu jsem se obratem dostal k hororu, jenž mi vzhledem k věku a stále nicotným životním zkušenostem sedí víc, než snaha o existenciální romány, které jako náctiletý psát prostě nejde.

• Proč povídky? Proč ne rovnou nějaký thriller či hororová fantasy formou románu?

Slovo povídky je trochu zavádějící, protože třeba Andyho pán je dost dlouhý, aby vydal na samostatnou knihu. Podobně by se to dalo říct i u titulní povídky Temné znamení. Když jsem s hororem začínal, byla by hloupost snažit se hned o román. Začínal jsem s povídkami, které se mi začaly kupit, až z nich vyšel soubor Temné znamení. Jsem rád, že jsem zvolil tuto cestu.

• Je Vám teprve 21 let a o Vašem talentu z mojí strany není pochyb. Při některých povídkách mi vstávaly vlasy hrůzou. Kladu si otázku, jak může někdo ve Vašem věku něco podobného vůbec vymyslet. Kde jste čerpal inspiraci k vytvoření takových příběhů? 

Foto by: Lukáš Navara

No, 21 mi bude až na konci srpna J, ale máte pravdu, hodně lidí mi říká, že jim ty příběhy k mému věku nesedí. Většina prozaiků mívá vrchol kolem čtyřicítky věku, takže mám docela čas :-)

Silná inspirace je z míst, kde se povídky odehrávají. Všechny jsou nějak spjaté s mou osobou, s dětstvím nebo se současností. Nedokázal bych napsat rozsáhlejší dílo z prostředí, k němuž nemám žádný citový vztah, nebo které není blíže určené.

• Ve Vašich povídkách se objevují nadpřirozené bytosti, např. čarodějnice a jiní ďábelští tvorové. Celkově mi tyto pasáže přišly dost propracované. Proto by mě zajímalo, jestli se třeba ve volném čase nějak více zaobíráte těmito záležitostmi, jako je čarodějnictví, magie a nadpřirozené jevy jako takové? 

Nezabírám se jimi nějak dopodrobna. Hlavní dvě knihy, které mě „pomohly“ napsat povídky Oběť a Temné znamení byly Malleus Maleficarum, což je středověká příručka pro inkvizitory, a samozřejmě Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického, což je asi jeden z nejlepších českých historických románů a velmi mě při psaní těchto děl ovlivnil.

• Povídky jsou v knize sestaveny velmi zajímavě. První povídka Oběť je celkem tučné sousto na začátek. Sestavoval jste si povídky sám a v jakém záměru? 

Foto by: Lukáš Navara

Povídky jsem si sestavoval sám. Oběť a Temné znamení ohraničují knihu jako dvě šumperské povídky, které spolu souvisí i dějem. Andyho pán jako nejdelší próza je uprostřed a hned po ní následuje nejkratší povídka Muž a všechny jeho duše, která má k žánru hororu nejdále, ačkoli určitou formu „hrůzy“ v sobě má. V původním prvním vydání byla ještě bonusová povídka Dokonalá pařba, kterou jsem ale z více důvodů z druhého vydání vyškrtl.

• Nevím proč, ale měla jsem pocit, že v každé povídce je i kousek skutečnosti a kousek Vás samotného. Nebo něčeho, co se vás osobně týká. Je můj dojem oprávněný? 

Žádná povídka není autobiografická, přestože určité prvky a podobnost s realitou se tam určitě objevuje. Například hned první scéna v povídce Oběť se skutečně stala. Bylo mi asi čtyři roky a sestřička s mámou mě tehdy skutečně musely držet, aby mi paní doktorka vstříkla injekci, protože jsem vyváděl jako smyslů zbavený. Jenom doufám, že paní doktorka v tu chvíli neskrývala stejné pocity jako Radim Schneider v povídce :-).

Ze skutečnosti vychází i povídka Černý pasažér v tramvaji č. 5, která odkazuje na skutečnou havárii tramvají v Ostravě-Vřesině v roce 2008.

A velká míra autobiografičnosti je v povídce Andyho pán, kdy vztah Petra Tomeše s retrívrem Andym je v mnohém podobný mému vztahu se psem mé babičky a dědy Edem.

• Mám tu za sebe konkrétní otázku týkající se povídky Temné znamení – asi už tušíte kam budu směřovat. Jde o Zrození hvězdy. Tato povídka je konkrétně propojena přímo s Vámi nebo to měl být jen takový záměr, aby to čtenáře vedlo k zamyšlení nad fiktivním autorem s Vaší osobou? (Samozřejmě nemusíte vyzrazovat „výrobní“ tajemství ;-)) 

Tady nechám, ať si čtenář najde vlastní interpretaci.

• Vy sám o své knize v seznamovacím videu na YouTube říkáte, že Vaše kniha není pro každého. Přeci jen, už dopředu počítat se čtenáři se silnější povahou… Nebyl to trošku risk?

Foto by: Lukáš Navara

Chtěl jsem být upřímný. Pokud si knihu koupí někdo, kdo miluje Johna Greena a sbírá plyšové poníky, asi po pár stránkách vyhledá odbornou pomoc a bude mě proklínat do konce života. Proto chci, aby se kniha dostala do správných rukou. A myslím, že málokterá kniha je pro každého.

• Kolik času věnujete psaní? 

Myslím, že lepší otázka pro někoho, kdo se snaží psát, je: Kolik času věnujete čtení? Čtení je pro spisovatele ten pravý trénink a každý autor by měl víc číst než psát. Teď jsem si více jak půl roku dal od psaní pauzu a snažil se rozšířit si obzory. Miluju českou literaturu 2. poloviny 20. století. Milana Kunderu, Bohumila Hrabala, Ladislava Fukse, Egona Hostovského. Vůbec by mě nevadilo toto období do budoucna studovat podrobněji, klidně třeba v doktorandském studiu. Myslím, že kdo nečte klasiku, nikdy nemůže napsat kvalitní knihu.

• Pojďme teď trošku navnadit Vaše čtenáře (a také mě). Vím, že máte hotovou další knihu. Půjde opět o povídkovou knihu nebo pro nás máte nějaké překvapení? Můžete třeba něco málo prozradit, ať se máme nač těšit? 

Tak další knihu nemám hotovou ani zdaleka :-), ale je rozepsaná. Jedná se o román a bude v sobě mít prvky hororu, ale to neznamená, že hlavní účel knihy je jen poděsit nebo napnout čtenáře. Snažím se, aby kniha byla hlavně o něčem a nutila čtenáře přemýšlet. Potom je i onen hororový prvek silnější a působivější.

• Kdy se tedy můžeme těšit na Vaši novou knihu? 

Rád bych ji měl do zimy dopsanou.

Zdroj: Fr. Šmehlík

• Vím o Vás, že se ve volném čase věnujete judu. A to mě vede k zamyšlení, jestli si fyzickou energii vybíjíte na tatami a tu mentální na papíře. Protože v obojím zjevně dost „řádíte“. :-) Tak jak to je? 

Judo je pro mě vším a velmi mě formovalo i jako člověka. V judu mám drtivou většinu svých skutečných kamarádů. Bez juda bych nikdy neměl sebevědomí psát tak, jak píšu.

• Co vidíte jako Vaše spisovatelské nedostatky? 

Chybí mi pokora.

• Prozraďte nám něco o sobě, co se čtenář nemůže dozvědět z obálky knihy. Jistě vedete pestrý život ;-)

Prozradím jen to, že můj život je knihy a judo. Judo myslím jak trénování sebe sama, tak malých i větších dětí v Judo klubu Olomouc, což mě velmi baví a naplňuje. Je to pro mě studentská brigáda snů. Co se týče mého osobního života, neprozradím nic.

• Jaké jsou Vaše plány do blízké budoucnosti? 

Čekají mě tři měsíce prázdnin, takže zkusím ten čas smysluplně využít a posunout se na všech frontách zase o kus dál. Bude to hodně práce a já se na ni moc těším.

• Osobní vzkaz čtenářům: 

Foto by: Lukáš Navara

Už jenom to, že se můžete sami nazývat čtenáři, je v dnešní době úctyhodné. Pokud se k tomu rozhodnete stát se i mými čtenáři, udělám vše proto, abyste svého rozhodnutí nelitovali, a já vás vzal do světa, kde pro nudu není místo.

Františku, já Vám velmi děkuji za možnost udělat s Vámi rozhovor. Přeji Vám hodně úspěchů osobních i profesních. Čtěte, čtěte tak moc jak jen to půjde, abyste nám mohl dál poskytovat tu krutou, děsivou a šílenou rozkoš, jakou je čtení Vašich knih! 

Vážím si možnosti recenzovat Vaši knihu knihu, která pro mě byla mým vlastním osobním pokořením všech myslitelných hranic.

Děkuji Vám za všechny Vaše příznivce a čtenáře. 

Užívejte života a pište! 

Recenze knihy Temné znamení - ZDE

Pokud Vás kniha zaujala, neváhejte kontaktovat autora na jeho FCB profilu a knihu si od něj objednat! - KLIK

A ještě jedna dobrá zpráva!

Příští týden očekávejte na blogu novou soutěž.

Budeme totiž soutěž o Temné znamení!

:-)

• rozhovor poskytnut blogu www.kniznidenicek.blogspot.com
• zákaz šíření a kopírování  textu bez souhlasu autora
• zákaz kopírování fotografií bez souhlasu autora
• poskytnuté fotografie: archiv Fr. Šmehlík, fotograf Lukáš Navara
• autor a vlastník textu: František Šmehlík, Michaela Rubášová (Knižní deníček)