RECENZE: Bába Motyka - Marko Hautala

"Na každém šprochu, pravdy trochu!"

Někdo má Polednice, Klekánice...

ve Finsku mají Bábu Motyku...

s černým jazykem!

• název: Bába Motyka
• orig. název: Kuokkamummo
• autor: Marko Hautala
• překlad: Linda Dejdarová
• žánr: Thriller, Horory, Literatura světová
• nakladatelství: Knižní klub
• rok vydání: 05/2016
• počet stran: 320

...Anotace...

     Uhrančivý thriller s hororovou zápletkou od autora označovaného za finského Stephena Kinga.
Po generace si mládež z jednoho zastrčeného předměstí na severu Finska předává hrůzostrašnou legendu o bábě Motyčce. Má černý jazyk. Kdo o ní promluví, toho čeká smrt. Bába Motyčka mu vyrve srdce z těla, zakope ho a nakonec sní. Je to jen historka, krutá tradice mezi místními dětmi? Proč ale z města mizí lidé beze stop? A co se vlastně děje v opuštěné vile na ostrově, kam nikdo nesmí?
     Sagal má tajemství, protože promluvila. Samuel hledá svou dávnou lásku Julii, která zmizela. Maisa chce najít odpovědi na otázky, co ji trápí už od dětství. Bába Motyčka však nezná slitování…

...Recenze...

     Marko Hautala má být vycházející finská hvězda, já si ovšem nejsem jistá, zda ho český čtenář přijme a udělá z něho hvězdu i na naší domovské hroudě. Což je ovšem škoda! Zatím jsem se setkávala s vesměs negativními či ničím podporujícími komentáři a možná budu malá výjimka, když teď napíšu, že kniha byla dobrá, vlastně hodně dobrá. A to nedělám kvůli tomu, že jde o recenzní výtisk! Styl M.H. nesedne každému, to je prostě fakt, ale tomu komu sedne, tomu kniha dá přesně to po čem prahne a touží! Děsivý a hrůzu nahánějící příběh. Příběh, který se vám velmi pomalu vkrádá pod peřinu a pak vás schlamstne...pardon, nejdříve na vás vyplázne černý jazyk!

      Příběh vás zanese na předměstí severu Finska, kde je život rozdělen jak jinak než podle peněz. Jádro tvoří paneláková nižší třída, pak lepší domky a jako kouzelná slupka okolo toho všeho jsou luxusní a moderní vilky se zbohatlíky. A právě v samotném jádru této nejponurejší části se kdysi zrodila povídačka o Bábě Motyce. Místní děti jsou tam od nepaměti svolávány do jakého si sklepení, kde jsou zasvěceni příběhem, který nikdy nesmí nikomu prozradit, poté se z nich stávají dospělí. Kdo vyzradí tajemství, které v úkrytu vyslechnou, tomu hrozí nebezpečí. Povídačka? Zastrašování? Pche...

     Chcete ten hrůzostrašný příběh prozradit? Bába Motyka zabíjí děti.Ten kdo jednou promluví, toho bude pronásledovat, usměje se na něj bezzubým úsměvem, vyplázne na něj svůj černý jazyk a zabije ho. Sekne ho motykou do zad a poté mu motykou vykopne srdce z těla. To srdce pak zahrabe do brambořiště a až změkne, tak ho sní. Pěkná povídačka že? A už teď si jistě řeknete, že je to pěkná blbost. No jasně, já si to taky myslela. Jenže pak přišel ten obrat o několik stupňů a já se krčila pod peřinou s pocitem, že cítím odporný puch a někdo mi něco našeptává.

     Příběh se z počátku jeví jako nesourodý a chaotický. Mnozí si stěžují, že kapitoly nejsou označené, abych pravdu řekla, není to třeba. Bohatě mi stačilo označení hlavních pasáží, které měly celkem nezvyklá pojmenování. Ostatně se to ke knize i hodilo.
     V jednu chvíli se ocitáme ve sklepení, kde si vyslechneme příběh o Bábě Motyce, pak se octneme sice na stejném sídlišti, akorát u jiné osoby. Všechno to má svůj význam. Všichni jsou touto povídačkou zasvěceni. Rozděluje je pouze věk, někteří v "něco" věří, protože mají svoje zkušenosti, jiní ještě zatím ne...zatím!
   
     Máme tu jednu zvídavou osobu, která chce místní "folklór" využít k dizertační práci, její zvědavost ale probudí k životu něco, co se dlouhou dobu skrývá pod ostrovem. Její zvědavost zapříčiní, že se dívka Sagal, která zrovna prošla rituálem, ztratí. A pak tu máme ještě Samuela, který na určité věci zapomněl, aniž by chtěl a tak hledá...hledá něco, co mu kdysi sežrali mravenci...
     Co se pod ostrovem ukrývá, existuje vůbec Bába Motyka a kde se vlastně vzala. Co se zdálo být jako obyčejný folklor se záhy mění v něco neskutečného a děsivého. Jsou to vše jen výplody fantazie? Nebo je za tím mnohem víc? Ostrov něco ukrývá a to něco je střeženo, ale někdy se prostě stane, že se to neuhlídá...


...Můj dojem...   

Zdroj

    Po počáteční skepsi, jsem se konečně začetla a dostala mrazivý příběh. Samozřejmě musím přiznat, že jsem byla po pár stránkách značně rozčarovaná, ne, že by mi nesedl styl psaní autora, ale celkově mi to přišlo prostě takové neuspořádané a beze smyslu. Jenže pak přišel ten osudný zvrat a Bába Motyka se naplno projevila se vší parádou. Skládačka mi začala zapadat na svoje místo a rýsoval se skutečný příběh, který smysl prostě měl. Tedy pro mě ano. Bohužel, tato kniha opravdu nesedne každému, takže já se tentokrát vyvaruji nějakému doporučení, protože bych nerada někoho zklamala. Jen podotknu, abyste se nenechali odradit původními nelibými komentáři a pokud prostě budete chtít, tak si knihu přečtěte. Je to jiné, je to zvláštní, ale dává to smysl! Autorovi se povedlo mě několik desítek stran trošku trápit, ale pak jsem dostala zaslouženou odměnu. A ten konec? Nepojedu do Finska a rozhodně ne na sídliště Patteriniementie! Ať si říká, kdo chce, co chce - Marko Hautala prostě psát umí!

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji martinusákům a e-shopu www.martinus.cz!

Knihu můžete zakoupit ZDE

...Marko Hautala...

Marko Hautala je vycházející hvězda finské literatury. Učí anglický jazyk a literaturu a vede kurzy tvůrčího psaní. Píše realistické psychologické thrillery s nádechem hororu, všechny byly oceněny či nominovány na některou z domácích cen. Bába Motyka pod názvem The Black Tongue (Černý jazyk) byla publikována také v angličtině.