RECENZE: Pusinka - Sophie Hannah

27.1.16

"Mateřská láska, mateřský pud...instinkt...říkejme tomu jakkoli."
"Každá matka přece pozná svoje dítě, tak proč jí nikdo nevěří, že právě tohle dítě prostě není její..."
Je to noční můra každé matky!
Je to ale možná i noční můra každého otce...
  • název: Pusinka
  • orig. název: Little Face
  • autor: Sophie Hannah
  • žánr: Literatura světová - Romány, psycho, detektivní
  • rok vydání: 11/2015
  • nakladatelství: Ikar
  • počet stran: 320
Zdroj
...Anotace...
     První román, ve kterém se čtenářům představují policisté Charlie Zailerová a Simon Waterhouse.
Jen na pár hodin si Alice Fancourtová odskočila od svého dvoutýdenního miminka. Starost o malou Florence svěřila svému manželovi. Jakmile však po návratu vstoupí do dětského pokoje, jako by se propadla do zlého snu. Trvá na tom, že dítě, které leží v postýlce, není její dcera. Její manžel David tvrdí, že Alice buď lže, nebo se zbláznila. Jenže Alice ví, že musí policii přesvědčit, než bude příliš pozdě…

...Recenze...
     Manželství Alice Francourtové je jako z pohádky. Svého muže Davida miluje nade vše. Mají spolu krásnou dcerku Florence, která se nedávno narodila a je to jejich štěstíčko. Alice žije s Davidem v nádherném, velkolepém domě "U Jilmů". Každému by se o tom mohlo jen zdát. Obrovská zahrada jako park, v domě několik luxusních pokojů...je to jako žít na zámku. Jenže to není jejich dům, je to dům Davidovy matky Vivien. Vivien je dáma z lepší společnosti, je vstřícná, milá, dokonalá a je ze společného soužití nadšená. Pokud budou všichni dodržovat její společenská pravidla, bude vše v pořádku. Vivien nestrpí ve svém domě žádné kratochvíle. David je moc rád, že Alice souhlasila s bydlením U Jilmů, protože zde bydlí i jeho syn z předešlého manželství Felix. Má alespoň možnost se synem více sblížit. I když blíže má zatím jen k Vivien, bere ji téměř za svou matku. Felixova skutečná matka a Davidova bývalá žena zemřela. Stěžejní otázkou je, kde zemřela a za jakých okolností....
     Vivien Alici před odjezdem na dovolenou a krátce po porodu přemluví, aby si za pár dní provětrala hlavu a zaskočila se podívat do jejího wellness klubu, trochu se tam porozhlédnout, mohla by se tam dát trošku do kupy po těžkém porodu a trochu se uvolnit. Alici se samozřejmě nechce ještě tak brzy odcházet z domu, ale nakonec si řekne, proč ne. Klub není zase tak moc daleko od domu a bude pryč přeci jen krátkou chvilku a David se zatím o Florence postará. Jenže i taková krátká chvilka stačila k tomu, aby se všem zúčastněným obrátil život na ruby. 
     Když se Alice vrátí domů nemá dobrý pocit. Dveře od domu jsou pootevřené. David zřejmě usnul, razí pravidlo, když spí děťátko, spí i rodič. To je v pořádku, jenže když se jde podívat na Florence, tak se jí svět zbortí během jedné vteřiny. V postýlce spinká malý uzlíček, na první pohled vypadá jako Florence, ale Florence to není....Alice začne ječet jako by ji na nože brali....

    "To nejhorší se vám v životě může přihodit jenom jednou, říkávám svým pacientům, abych jim pomohla nalézt nový smysl života, vyrovnat se s katastrofami, jež je postihly. Ať se vám přihodí cokoli, jakmile se to jednou stane, můžete se začít utěšovat myšlenkou, že už se to nikdy nebude opakovat."
     To co se pak v domě U Jilmů bude odehrávat je jako zlý sen. David tvrdí, že miminko, které leží v postýlce, je přeci Florence. Alice ho děsí, myslí si, že se dočista zbláznila. Ale Alice je přece matka, pozná svoje dítě. Policie je v tomto případu celkem laxní a myslí si totéž co David a Alice je zoufalá. Nikdo ji nevěří, všichni si myslí, že trpí těžkou poporodní depresí. Je načase zavolat Viviene, která odcestovala krátce po porodu s Felixem na dovolenou. Ta ji určitě uvěří. Je matka stejně jako ona.
     Jak se Alice popere s nelehkou situací, jak má všechny přesvědčit, že má pravdu? Nebude to snadné. A příjezd Vivien tomu také moc nepomůže. S Davidem se pomalu odcizují a k Pusince, tak říkají miminku, ji nechtějí skoro vůbec pustit. Pro Alici to bude nekonečně dlouhá doba trýzně, bezmoci a utrpení. Doslova! Poznává totiž skutečnou tvář svojí nové rodiny.
"Jenže tenhle zlý sen, ve kterém jsem se teď ocitla, ten ještě neskončil. Teprve začíná. Teď teprve mi dochází, že strasti nepřicházejí vždycky náhle, jako rána do hlavy. Někdy k vám utrpení zavane jako špatné počasí, připlíží se a drží se vás jako klíště. A s každým dalším dnem se jen prohlubuje. Nevidím žádné východisko ze zoufalství, žádné světlo na konci tunelu, protože nevím, jak moc se všechno ještě může zhoršit."
...Můj dojem... 
Zdroj
     Moje první setkání se Sophie...uf. Nejsem si však jistá, kdy si další knihu od ní přečtu. Abych vám to vysvětlila. Kniha se mi líbila, má skvělý námět, byla poutavá a opravdu někdy i nervy drásající. Jenže... Bohužel jsem musela ubrat jednu hvězdu z plného počtu a to jen kvůli stylu a rozvleklosti některých pasáží. Nejlépe se mi četly pasáže kde figurovaly postavy Viviene, Davida a Alice. Co se detektivních částí týká, tak to bylo trošku slabší. Příliš se odskakovalo od hlavní linie. V jednom odstavci jste vyšetřovali a v druhém jste se rázem ocitli někde úplně jinde. Moc myšlenkových procesů, které se vlastně ani netýkaly té aktuální věci. Nevím, někomu to možná vadit nebude, mě to otravovalo, přišlo mi to nepodstatné a zbytečné. A dokonce jsem se přistihla, že v těchto chvilkách vůbec knihu nevnímám a vypouštím to.
    Jinak je to kniha vcelku dost zajímavá, příběh osloví hlavně ženy, muže samozřejmě taky, ale pro ženu to bude více emotivní. Kniha postavená na lásce matky k dítěti, postavena na tom nejhorším, co si žena v životě může představit...přijít o dítě. Nemyslitelné, kruté a bolestné.
     Dlouho jsem se nesetkala s knihou, která by mě tolik vytáčela, jako právě Pusinka. Bože, to bylo prostě příšerné. Ten přístup policie, ta bezmoc samotné matky, ta její pozvolná kapitulace a ztráta sebeúcty.... Málem jsem si rvala vlasy vztekem, když se do případu vložila seržantka. Myslíte si, že když jde o ženu, bude více chápající, ale to se nestalo. Fakt mi pila krev, celkový přístup mi pil krev. Fandila jsem Alice, aby to zvládla a dokázala vydržet ve svém přesvědčování.
     Kniha ode mě získává 4/5 *, bohužel tu jednu ubírám za ty hluché pasáže, které mi zkazily celkový dojem. Velmi pozitivně hodnotím konec knihy. Ten vygradoval přesně tak, jak jsem si představoval, pozvolna, ale velmi silně. Knihu řadím i do žánru psycho. Protože to psycho opravdu bylo dost často.
     Knihu s klidným svědomím doporučuji každému, jen pozor by měly možná dávat čerstvé maminky. Bude to pro ně opravdu hodně emotivní.

6 komentářů:

  1. Knihu nepoznám, vyzerá však pomerne zaujímavo :-) Nie je to však štýl knihy, aké vyhľadávam, takže po nej asi nesiahnem. Každopádne pekne napísaná recenzia :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu jsem nečetla, ale už jsem o ní slyšela a vypadá zajímavě :) Moc pěkná recenze! :)
    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. Knihu jsem darovala sestře k Vánocům a věřím, ze se jí bude líbit :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentík :-)

Autorská práva

Vyhrazuji si plné právo na své osobní a soukromé myšlenky, hodnocení a celkový popis knihy. Kopírování vlastního textu je zakázáno. Použité obrázky obálek knih pocházejí buď ze serveru goodreads.com, bux.cz nebo databazeknih.cz. Pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Použité úryvky či citace z knih, jsou vždy označené kurzívou a jsou ohraničeny uvozovkami, nevyhrazuji si na ně tedy žádná práva. Ta, podle zákona, náleží autorům knih.

© Knižní deníček. Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Knižní deníček. Optimalizováno pro Firefox.
[