SOUTĚŽ ! SOUTĚŽ ! SOUTĚŽ

4.12.15
Moji milí příznivci! 
A JE TO TADY! 
Historicky první blogová soutěž a proč ne hned vánoční!
 Jelikož se blíží Vánoce, tak proč tuto soutěž nepojmout právě vánočně?
Nebudu po vás chtít nic složitého, zkusíme se trošku pobavit, co vy na to? 

Vaším úkolem bude, popsat mi Vaší nejkurióznější příhodu ze Štědrého dne. 

Musíte být této příhody součástí nebo alespoň důležitým pozorovatelem, příhoda musí být přímo ze Štědrého dne. Pokud si myslíte, že jste nic komického nezažili, nevadí, beru cokoli úsměvného:-). Je jedno jestli to bude z období dospívání nebo z dětských let nebo z loňských Vánoc...
Všechny příspevky si pečlivě přečtu a doufám, že se pobavím stejně jako vy tenkrát. Po ukončení soutěže vyberu tři nejlepší.

Své příběhy mi napište do komentářů pod tento článek (ať se pobavíme všichni) a prosím, nezapomeňte uvést kontaktní e-mail!!!

Za případné odkazy na blog, budu ráda :-)  
a za sledování toho mého také :-)
Soutěžíme o tři knihy, takže výherci budou tři.
Knihy jsem rozdělila podle svého uvážení od 1. do 3. místa.
Přeji Vám hodně štěstí v soutěži a děkuji za účast. 

Pravidla:
  • Soutěže se můžou zúčastnit jen osoby se zasílací adresou na území ČR.
  • Soutěží se od 4. 12. 2015 do 10. 12. 2015 (do 12:00 hodin).
  • Vyhlášení vítězů proběhne 11. 12. 2015 - během dne.
  • K příspěvku připojte váš e-mail, abych vás mohla kontaktovat.
  • Výherce má 24 hodin aby odpověděl na výherní mail.

A teď se pojďme podívat o co se vlastně soutěží.
1. místo - Dívka ve vlaku
3. místo - Když zraje tráva (věnovalo nakladatelství MOBA, poslalo mi dva výtisky, takže jeden je do soutěže)





Ještě jednou hodně štěstí :-)

28 komentářů:

  1. Můj muž je vtipálek. Při štědrovečerní procházce se psem, jsme se spolu kouličkovali. On je mnohem šikovnější, ale měl v tu chvíli handicap- hárající fenu trošku větší velikosti. A tak nestíhal. Nerad prohrává, hlavou mu bleskl supr nápad. Co by se zdržoval plácáním kuliček, když u krajnice leží odhrnutý sníh ve tvaru mega koulí. Poutko vodítka bezmyšlenkovitě v mžiku navlékl na nohu pod koleno. V momentě, kdy zvedl zmrzlou hroudu jak bájný Herkules nad hlavu, naše psice zatáhla. Podtrhla mu nohy a masa sněhu, původně určená mě, se roztříštila o jeho lebku. Pes nadšený novou hrou se řítil ke mě a páníčka vláčel nedůstojně sněhem. Kdo jinému.... tepito@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné Vánoce jsem zažila před 6 lety, byly to první Vánoce s mým nyní už mužem. Tedy vlastně druhé v naše vztahu, ale první, kdy jsem byla pozvaná k jeho rodičům na štědrovečerní večeři. Pro mě byla krásná už ta rodinná atmosféra, moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 18, takže to pro mě bylo krásné, vidět celou rodinu takhle pohromadě.Ty Vánoce byly nádherné, plné tradic, které jsem vůbec neznala...jednou z nich je to, že si každý stoupne ke stromečku a vysloví svá poděkování za uplynulý rok a přání do roku příštího. Manželův táta i mamka si přáli vnučku a řekli, že si přejí, abych se napřesrok nevešla přes břicho ke stolu. My se jen smáli a ťukali si na čelo, sice jsme byli zasnoubení a bydleli spolu, ale já ještě musela dodělat VŠ...Nooo, takže další Vánoce: já Mgr., vdaná paní, v 8. měsíci, v bříšku Barunku :-D. A pak že tchýně nejsou čarodějnice ;-)...kuliskova.d@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Když mi bylo asi 19 let, rozhodli jsme se s partou kamarádů, že po rozdání dárečků si večer zajdeme někam posedět a protože je to významný den, rozhodli jsme se, že budeme pít pouze červené věci, takže červené víno, krvesaj,griotku...
    V lehce podrouženém stavu jsem dorazila domů a lehla si na postel, pak se mi neudělalo moc dobře a jen jsem z vedlejšího pokoje slyšela bráchu, jestli je mi dobře, neměla jsem sílu odpovídat, ani rozsvítit. Po dokončení akce, jsem sladce ulehla. Můj pokoj, byl před touto akcí vybarven na modro, ráno, když jsem se probudila, s reakcí červeně vypitých tekutin byl modrý s fialovými abstrakcemi. Když jsem se trochu zmátořila a vše uklidila, byl čas jít k tehdejším přítelovým rodičům na oběd. Když mi byla nabídnuta slivovice, můj žaludek měl co dělat... kivsa@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Míšo, tak jsem si právě skoro celý příběh vymazala...super :-D A podruhé v něm byly hrubky, takže dnes se mi opravdu daří.
    Takže znovu :)

    Nemám komickou příhodu, ale tak něco úsměvného...
    Před cca 15ti lety se poprvé u nás objevily Pokémoni... myslím, že to opravdu byla ta úplně první vlna, takže mezi dětmi naprostá euforie. Naše děti si přály k vánocům plyšové postavičky Pikachu na baterky. Tenkrát jsme dárečky rozbalovali u babičky pod stromečkem. Plyšáky jsme jim nenápadně podstrčili pod stromeček, který měly ve svém pokojíku. Takže... dárečky se rozbalily, děti byly spokojené, ale jedno velké ALE zůstalo... proč Ježíšek nepřinesl plyšové Pokémony. Děti si potom pobraly nové hračky a šly nahoru do svého pokoje. Vzápětí se domem rozlehl neskutečný řev, jekot, smích... no vše v jednom. Když jsme vešli za nimi, viděli jsme, jak mají oba oči navrch hlavy a křepčí kolem stromečku s tlustými žlutými plyšáky... Pika...Pika...Pikachůůůů :-D :-D
    Je to tak strašně dávno, ale vidím, jako by to bylo dnes.

    funny75@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezký příběh, přesně vím, jaké to asi bylo. Nám rodiče udělali něco podobného :-)

      Vymazat
  7. adriana.gombalova@seznam.cz
    Nikdy neuvidím zlaté prasátko :D U nás doma se sice před večeří nejí, ale kolem poledne jdeme k tetě oslavit její svátek - Eva a předat dárky. No a určitě všichni ví, že na oslavě prostě neodoláte tomu jídlu na stole, Vánoce nevánoce... :D

    Jinak moje nejveselejší příhoda je z 26.12., ale má spojitost s Vánoci. Taktedy: jako malá jsem si krásně večer 24. 12. rozbalovala dárečky, celá spokojená. 25.12 jsem si je rozbalovala taky, protože mám narozeniny. A 26.12. jsem přišla k mamce: "A dneska jako nic?" :D

    OdpovědětVymazat
  8. Mimo soutěž, paač je to druhý příspěvek ;-)...Tak jsem si včera vzpomněla na veselou příhodu, není sice vánoční, ale stalo se to těsně před těmi Vánoci, které jsem zmiňovala na konci předchozího vyprávění. Pondělní ráno, já se chystala do poradny pro těhotné (byla jsem v 8. měsíci), manžel zrovna přišel z noční, dal si se mnou snídani a šel spát. Zrovna jsem si chtěla natočit trochu vody, než půjdu, když jsem uslyšela divné šumění...Najednou začal z boku linky stříkat proud vody. V tom šoku mě vůbec nenapadlo jít vypnout hlavní uzávěr, místo toho jsem vlítla do ložnice a panicky zařvala:"Dělej, zlato, vstávej, praskla nám voda!!" Chudák manžel nevěděl, která bije, zrovna zabral...jak se snažil rychle vstát, zamotal si nohy do peřiny, přepadl s postele a rozplácnul se na podlaze se slovy:"Jasně, dobrý...tak jedem!" Nejdřív jsem na něj koukala, co to mele, pak mi to došlo :-) a v záchvatu smíchu jsem na něj houkla:"Ale ne mně...v kuchyni"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je ale dobrá příhoda :-D.

      Vymazat
    2. Jj, včera jsem si na to vzpomněla a řekla si, že o to se prostě musím podělit :-)

      Vymazat
  9. Můj brácha asi před pěti lety, když byl ještě malý, chodil loupit čokoládové bonbóny, které máme vždycky pověšené na stromečku. Mohli jsme je vždycky jíst až po Štědrém dni, aby tam nějakou dobu vydržely, takže brácha ty bonbóny vždycky kradl a obaly zase zpátky zavázal, aby nebylo poznat, že ten bonbón chybí. A jednou, když se tam plížil po tmě v noci, tak na sebe celý ten stromek shodil, což samozřejmě udělalo kravál jako blázen, všechny to vzbudilo a skoro všechny ozdoby byly rozbité :D Táta pak musel ještě rychle do Kauflandu, aby tam koupil nové.
    A já jsem prý jednou, když mi byly asi dva roky, spadla do vany ke kaprovi. Absolutně si to nepamatuju, ale rodiče mi tvrdí, že je to pravda :D Prý jsem stála u vany na kyblíku, dívala se na kapra, nakláněla jsem se, abych na něj dosáhla a pohladila si ho, až jsem tam zahučela za ním :D

    (PS: Dívku ve vlaku mám doma, takže tohle je asi poprvé, co netoužím po prvním místě, ale až po druhém :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ještě jsem zapomněla na email: ada.jack@seznam.cz

      Vymazat
    2. Jé, my dělali to samé...taky zbyly jen papírky :-D

      Vymazat
  10. Ahoj,
    rozhodla jsem se také podělit o svůj štědrovečerní zážitek :-)
    Můj zážitek se mi stal, když mi bylo šest let. Byla jsem strašně živé dítě a nedokázala jsem posedět chvíli v klidu. Nejhorší část dne pro mě bylo sedět v klidu v štědrovečerní večeře, obírat kapra (jelikož moji rodiče jaksi kapra nefiletovali, ale nechávali pořádný kus masa i s drobnýma kůstkama a ne všechno se jim v mé porci podařilo obrat), jíst bramborový salát a k tomu ještě mít kompot, když ve vedlejší místnosti taťka chystal dárky pod stromeček. Mě tehdy bylo řečeno, že má sraz s Ježíšek a ten mu podává dárky přes okno.
    V naší rodině byl zvyk ten, že jakmile taťka dojedl, šel do obýváku, zavřel za sebou dveře a začal nosit dárky z ložnice do obýváku pod stromeček. A jakmile zazvonil na zvoneček, byl to pro nás signál, že se celá rodina může přesunout do obýváku.
    Nicméně ony Vánoce jsem byla tak neklidná a tak strašně zvědavá na Ježíška, že jsem to prostě nevydržela. Jakmile taťka za sebou zavřel dveře, dala jsem mu asi minutu a potom jsem se zvedla, nicméně při mém překotném zvedání, jsem si jaksi neuvědomila, že si hraju s ubrusem na kuchyňském stole a jak jsem vstala, že půjdu za Ježíšem, vzala jsem s sebou i ubrus. A samozřejmě společně s ubrusem padalo naprosto všechno, co bylo na stole - mísa s kaprem, talíře, mísa s bramborovým salátem, talířky na kosti a na pecky.... prostě naprosto všechno. Příbory byly rozházené po zemi, děda měl bramborový salát na svetru, mamka svůj talíř s večeří v klíně a babička jen seděla a koukala...
    Já jsem zůstala stát jako opařená, protože jsem začala přemýšlet nad tím, co když si Ježíšek za tohle odnese všechny dárky zpátky.
    Mamka se nadechla,.... myslela jsem, že bude křičet, ale nakonec se začala smát.
    Mezitím taťka odnosil dárky, přišel osobně do kuchyně podívat se, co se děje a začal se smát taky....
    Mamka se nakonec zvedla, společně s babičkou aspoň trochu dali kuchyň do pořádku a teprve poté jsme mohli ke stromečku.
    Mezitím taťka nejspíš stačil ještě převázat kýbl s hadrou na podlahu červenou mašlí a dát na to jmenovku Ivanka :-) (To měl být trest za to co jsem provedla :-))
    Dneska se tomu smějeme celá rodinka :-)

    A kdyby se povedlo, že bych vyhrála - tak můj mail je 1v8na@seznam.cz
    :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Kdysi dávno, v druhé polovině minulého století, televize vysílala pouze odpoledne. Jen na Štědrý den a na Silvestra byly pořady ČT celý den. Už nevím, v kterém roce to bylo, ale tehdy připadl Štědrý den na neděli. Od rána v televizi vysílali "Studio kamarád". Moje malá starší dcera tento pořad pravidelně sledovala. Odvedla jsem ji tedy ráno k televizi a sama šla ještě na chvilku spát. V té době měla dcera zálibu v klíčích, zámcích a ve všem, co se dalo otevřít či zavřít. Stalo se to, že místo sledování televize nás s manželem v ložnici zamkla (dodnes nevím, proč jsme měli klíč ve dveřích zvenčí) a odešla sledovat svůj oblíbený pořad. Už ani nevím, jak dlouhý ten pořad byl, ale já jsem měla v plánu nachystat krásný štědrovečerní den, takže jsem se za každou cenu chtěla dostat z ložnice. Manžel také, a začal být hysterický. Volali jsme, bouchali do dveří - nic. Hlasité zvuky "Studia kamarád" vše přehlušily... Pak manžel dostal geniální nápad: rozsvítil lampu a kovový klíč od skříně vhodil k objímce žárovky. Zajiskřilo to a vyhodilo pojistky v celém domě. Přestala hrát televize. Dcera přišla za malou chvilku. Chtěla, abychom jí tu televizi opravili... Nakonec se jí podařilo otočit klíčem a osvobodila nás; mohl nastat štědrý den.
    Škoda jen, že už se mi asi nikdy nestane, aby mě někdo zamknul s mužem v ložnici. Už bych věděla, co dělat... :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Nejsem bezejmenná, můj mail je jabazzy@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  13. *OBSAHUJE PRAVDU O JEŽÍŠKOVI! NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!*
    Takže...co se týče té mé rádoby veselé historky rozhodla jsem se pro ty Vánoce, kdy jsem zjistila, že je Ježíšek můj taťka...teď mi to vlastně příjde vtipné.
    Bylo mi něco mezi sedmým a osmým rokem. Odjakživa jsem byla zvídavá a tomu, že by měl nějaký Ježíšek existovat, jsem nepřikládala moc důvěry. No a protože Adélka byla velmi vynalézavé a čiperné dítě, prostě se MUSELA přesvědčit, jak to teda vlastně je.
    Ty Vánoce jsem byla nemocná a ještě to dopoledne ráno se mnou běhal taťka po špitálech se čtyřicítkama (což na mně večer nebylo skoro vůbec znát[svědectví rodičů]). Většina lidí by si chtělo po takovém dni odpočinout ve svých postelích a nějaké Vánoce by jim nepřipadaly ani trochu důležité. No ale já néééé! Ten rok jsem chtěla konečně Ježíška chytit (A to ať už do skleničky nebo pytle =D )a vydupala jsem si, že budu spát v obýváku, kde byl i stromeček. Místo večeře jsem se zachumlala v peřinách na gauči a vytřeštěnýma očima hlídala stromeček, aby mi nic neuteklo...ale únava přišla a já jsem tehdy usnula. Probudila jsem se o nevím jak dlouho potom... no a co nevidím?! někoho, kdo rovná dárky pod stromeček! Rychle jsem vyběhla z peřin a skočila na "Ježíška", který se leknul a celou svou vahou dopadl na stromek. Za mého výtězného jekotu a taťkova vyděšeného se přiřítila mamka s tehdy tříroční sestrou v náručí. Sestře tehdy ještě vysvětlili celou tu záležitost jako omyl, a že taťka chytal Ježíška a já jsem ho chtěla zastavit, ale na mě něco takového opravdu neplatilo. No a tak dopadly moje první Vánoce bez Ježíška a stromečku :D
    kourilovaadela@gmail.com

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentík :-)

Autorská práva

Vyhrazuji si plné právo na své osobní a soukromé myšlenky, hodnocení a celkový popis knihy. Kopírování vlastního textu je zakázáno. Použité obrázky obálek knih pocházejí buď ze serveru goodreads.com, bux.cz nebo databazeknih.cz. Pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Použité úryvky či citace z knih, jsou vždy označené kurzívou a jsou ohraničeny uvozovkami, nevyhrazuji si na ně tedy žádná práva. Ta, podle zákona, náleží autorům knih.

© Knižní deníček. Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Knižní deníček. Optimalizováno pro Firefox.
[