RECENZE: Vypravěčka - Jodi Picoult

29.3.15




Velmi silné a emotivní...neuvěřitelný zážitek! Tato kniha nám připomíná krutost a děs minulosti. Část dějin, která by chtěla být zapomenuta, ale nikdy se tak nestane.




...Anotace...
     Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.

...Jodi Picoult...
Jodi Picoultová získala titul v oboru tvůrčího psaní na Princeton a magisterský titul v oboru vzdělání na Harvardu. Žije v New Hampshire se svým manželem a třemi dětmi. V jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek.

--------------------------------------------------------
"Víte, než mi pomůžete zemřít, Sage, potřeboval bych od vás ještě jednu laskavost. Chtěl bych, abyste mi nejdřív odpustila."
------------------------------------------




...Recenze...



     Toto je moje první zkušenost s tématikou Holocaustu. Musím se přiznat, že jsem přečtení této knihy dlouho odkládala a to hlavně ze strachu, ano ze strachu z toho, číst o něčem tak krutém a smutném. Toto téma je opravdu strašné, nelze o něm říci nic jiného. Ale i přesto to nebylo zase tak hrozné, jak jsme se obávala, čekala jsem to horší. Prostě jsem si myslela, že to bude tak hrozné, že to ani nedokážu přečíst. To se nestalo a jsem za to ráda, protože tahle kniha je výborná! Je skvělá, brilantní, dojemná, smutná a působivá. Je to čtivý příběh, který odsýpá a vy ho hltáte stránku po stránce. Bylo pár míst, kdy jsem knihu musela zavřít, odhodit stranou a sáhnout po kapesníku. Obzvláště v pasážích, kde se zmiňovalo o dětech...což jistě chápete :-(.




-------------------------------------------------------------------------
"Lidé mizeli z ghetta jako otisky prstů ze skleněné tabule - jednu chvíli tam byli, ale vzápětí se ztratili, jako by je tam nikdo nikdy neviděl. Smrt kráčela vedle mě, když jsem se vlekla ulicí, šeptala mi do ucha, když jsem  si omývala obličej, objímala mě, když jsem se třásla v posteli."
------------------------------------------------------


     Z anotace je nám už leccos jasné. Sage je 25 let a je vnučkou ženy, která přežila hrůzy Holocaustu a několik desítek měsíců prožívala utrpení v Osvětimi. Příběh je nám podáván z několika pohledů. Z pohledu samotné vnučky Sage, vyšetřovatele Lea, babičky Minky a samotného Josefa Webera (německého důstojníka, který měl na starost ženský tábor v Osvětimi). Tyto vrstvy příběhů se dobře proplétají a nijak zvlášť nenarušují tok děje. V knize také narazíte na úryvky příběhu, které psala Sageina babička Minka. Příběhy, ve kterých se odráží a skrývá mnoho...
     Samotná Sage, je velmi zvláštní, ale po čase zjistíme, že k tomu má důvod. Je tichá a uzavřená, vzpamatovává se ze smrti své matky a bere si to za svou vinu. Proto dochází na terapie, kde se seznámí s velmi milým staříkem, který se jmenuje Josef Weber. Je to zvláštní, ale kápnou si se Sage do noty a začnou si spolu, i přes značný věkový rozdíl, rozumět. Jednou ji ale Josef požádá o něco, co Sage zarazí a rozhodí. Není divu...Josef ji totiž požádá, aby mu pomohla zemřít... Jak by jste se k tomu postavili vy? Sama jsem se nad tím zamyslela a rázně jsem si odpověděla, že ne! Avšak...po vyřknutí důvodů jsem byla vážně na vahách :-(. 

-------------------------------------------------------------------------
"V místě, kde jsem se hlavou opírala o hrubé dřevo vozu, někdo zaškrabal. "Utečte", zašeptal hlas z venku úzkou škvírou. "Pokud můžete, utečte. Váš vlak jede do Osvětimi". "
------------------------------------------------------


     Těch několik stran, kdy Josef vyprávěl svoji část příběhu, aby Sage přesvědčil, jsem byla u vytržení, vynervovaná, naštvaná a hlavně smutná. V tu chvíli bych ho zabila sama. :-( Jen těžko je možné uvěřit tomu, že litoval svých činů, to však posuďte sami. V jednu chvíli jsem musela knihu odložit a bylo mi do pláče. Jak mohl být někdo tak krutý a snad i "naprogramovaný",  já vážně nechápu jak mohli provádět takové krutosti...obzvláště i dětem. 
     Sage tyto informace odrovnají a to hlavně proto, že její babička Osvětim přežila. V duchu si říkala, jestli je možné, že se právě s Josefem v Osvětimi setkala. Proto požádá babičku, aby jí vyprávěla o něčem, o čem ona nikdy nemluví a ani mluvit nechce. Je to pro ni příliš těžké a nezapomenutelné. 
     Sage neváhá, kontaktuje patřičné úřady a Josefa udá. A na scéně se nám objevuje další postava. Milý a sympatický vyšetřovatel Leo. A ano...můžete hádat, sympatie mezi ním a Sage budou značné :-). Díky těmto pasážím je také kniha snesitelnější, protože nám dává ulevit od zamyšlení nad těmi smutnými. 

-------------------------------------------------------------------------
"V Osvětimi nic nerostlo. Tráva, houby, plevel ani pryskyřník. Krajina byla šedivá a zaprášená, prostě pustina."
------------------------------------------------------

    Když přihází na řadu vyprávění samotné babičky Minky, nastává pro čtenáře nepopsatelná chvíle. Budete chtít číst a číst a vědět, co se stane na další stránce. Budete stále doufat v to dobré, ale žádné dobro přicházet nebude, ba naopak. Je až neuvěřitelné, čím si ta žena musela projí a nejen ona, ale i několik stovek tisíců lidí "nečisté rasy". Přišla o celou svou rodinu, přátele a v jednu chvíli ztrácela i to jediné, co ji zbylo...Naději. A já se jí ani nedivím, dívat se den co den na tolik utrpení, to člověk nesnese na příliš dlouho, jestli vůbec.

     Jak se Sage rozhodne? Budete znát obě verze příběhu a obě budou strašné a ta Josefova bude prostě neodpustitelná. Ale na její rozhodnutí si budete muset počkat na konec knihy, která má něco málo přes 500str. Ale prozradím vám, že na konci knihy vás čeká celkem šokující překvapení! Ne vždy je to tak, jak se jednoduše zdá. Jodi Picoult vytvořila fantastický příběh na hrůzostrašných základech. Ale já ji za to chválím. Těchto knih nebude nikdy dost i když myslím, že pro mě je tato první a poslední. K udělání si obrázku, mi to stačilo. Nějaký běžný přehled o té době sice člověk má, ale tyto knihy vám je prohloubí a já jsem skutečně ráda, že se takové knihy píšou. Holocaust byl, je to minulost, ale holá skutečnost! Možná už nebude existovat nikdo, kdo si tímto peklem prošel, ale pořád bude existovat historie, kterou už budoucnost nikdy nepřepíše. Lidé si vždy budou pamatovat to špatné a je to dobře, mělo by to sloužit k poučení do budoucna.
     Vypravěčku mohu s klidným svědomím doporučit, Je to skvělá kniha, ač pro někoho příliš depresivní, či smutná. Je plná ztráty dobrých lidí, bezmoci, utrpení, nenávisti, bolesti, žalu, zoufalství a zoufalých činů. Ale i přes to, je vážně skvělá!

-------------------------------------------------------------------------
"Proč se snažit vypsat na papír pocity, které jsou příliš propletené, obrovské a ohromující, než aby se daly spoutat abecedou?
Láska není jediné slovo, které selhává.
Stejně je to i s nenávistí.
Válkou.
A nadějí. Ano, nadějí.
Proto jsem svůj příběh nikdy nevyprávěla.
Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala alespoň přibližně popsat.
A i kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět."
------------------------------------------------------

     Přikládám jeden velmi smutný úryvek z knihy...pro slabší čtenáře je to taková malá zkouška toho, co v knize okusí. Toto byla, alespoň pro mě, jedna z nejhorších a nejsmutnějších pasáží v knize. Po přečtení tohoto odstavce, jsem knihu na jeden den odložila...












Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za tvůj komentík :-)

Autorská práva

Vyhrazuji si plné právo na své osobní a soukromé myšlenky, hodnocení a celkový popis knihy. Kopírování vlastního textu je zakázáno. Použité obrázky obálek knih pocházejí buď ze serveru goodreads.com, bux.cz nebo databazeknih.cz. Pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Použité úryvky či citace z knih, jsou vždy označené kurzívou a jsou ohraničeny uvozovkami, nevyhrazuji si na ně tedy žádná práva. Ta, podle zákona, náleží autorům knih.

© Knižní deníček. Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Knižní deníček. Optimalizováno pro Firefox.
[