Knižní deníček: RECENZE: Psycho - Sanatorium

Domníváte se, že Norman Bates je už pasé?

Omyl!

O Normanovi se možná nemluví, možná nemluví ani on sám,

ale stále je to žijící bytost...

Bytost, která má na svědomí mnoho lidských životů...

Nebo to byl někdo jiný???

název: Psycho - Sanatorium
orig. název: Psycho: Sanitarium
autor: Chet Williamson
žánr: literatura světová, thrillery
nakladatelství: Omega
rok vydání: 10/2016
počet stran: 232

...Recenze...

Normánku, Normánku, kdepak máš maminku??? Kdepak je, kam se poděla? Kdopak tě přijde zachránit teď...

Blochovy knihy - Psycho I.+III. - jsem bohužel nečetla a trochu uvažuji nad tím, jestli to není škoda. K této knize, řekněme k volnému pokračování, z pera autora Cheta Williamsona, jsem přistupovala s velkým očekáváním. Musím přiznat, že jen z části byla naplněna.

Já vlastně nemůžu říci, že by se mi kniha nelíbila nebo snad špatně četla. To vůbec ne, jen mi v ní "cosi" chybělo. Asi trošku více toho psycha nebo možná lepší a strašidelnější podání příběhu. Jenže já se, co se psycho thrillerů týká, považuji za velmi náročného čtenáře, na to je třeba brát zřetel. Tak jako tak, bez toho nebo onoho, kniha každopádně stojí za pozornost.

Ty a ta tvoje šaškárna s dvojí identitou. Jsi vrah. Satan do tebe vnikl, chlapče, žádná mrtvá máma. Satan z tebe udělal to, čím jsi. Udělal z tebe vraždící monstrum.

Ollingerovo sanatorium, místo, které je takovým jiným vězením. Zavírají se zde osoby, které spáchaly trestný čin, ovšem v důsledku psychického narušení. Řekněme tedy, že jsou zde "ubytovaní" duševně nemocní vrazi, násilníci a jiné lidské stvůry, jejichž činy byly ovlivněny právě duševní labilitou či nemocnou psychikou.

Nemocnou? Blázni jsou to!!! Kdo ví, kolik z nich je tu opravdu duševně chorých a kolik z nich svou nemoc pouze předstírá, aby se vyhnuli mnohem horším vězením. Toto sanatorium je pro ně totiž bezpečnější a pohodlnější.

V Ollingerově sanatoriu se mimo jiné léčí i Norman Bates. Je zde uvězněn za vraždy několika lidí. Nic si nepamatuje a tvrdí, že to byla matka. Mnozí z nás tento příběh známe. Norman a jeho matka, to ona vraždila, ne on! Co je na tom pravdy, všechno a vlastně nic. Norman se v sanatoriu léčí s nemocí zvanou schizofrenie, neboli rozdvojená osobnost, chcete-li. Normanův stav je zprvu téměř katatonický, ale díky Dr. Reedovi dělá velké pokroky. Začne reagovat, mluvit a vnímat... Je tohle ovšem vlastně dobře???

Před sebou uviděl světlo a zrychlil. Světlo bylo čím dál intenzivnější a rozměry tunelu se postupně zúžily až do velikosti dveří. Došel na konec a nahlédl do místnosti, do níž tunel ústil.

Přestože ho světlo procházející průchodem oslňovalo, viděl, že je místnost rudě ozářena. Náhle mu došlo proč. Všude byla krev.

Zdá se, že Normanově léčbě je nakloněno pouze pár osob vč. Dr. Reeda. Ale najdou se tu tací, kteří si myslí, že by se mělo zakročit k radikálnější léčbě, co třeba takové elektro šoky? Normanovi ale nikdo neublíží, o to se "někdo" určitě postará... A tady nám začíná to pravé a ořechové "PSYCHO"!

...Můj dojem...

Kniha je velmi dobře psaná a celý příběh je podávám s notnou dávkou plíživého napětí. Nemusíte se zrovna potýkat s krví, abyste neměli opravdu a skutečně nahnáno. V příběhu se dostáváme i do minulosti celého sanatoria a jsou nám líčeny praktiky dřívějšího ředitele a postupy "utajované léčby". Už jen toto dodává celé knize i příběhu nádech tajemna a opravdu to drnká na psychiku. Nehledě na prostředí celé budovy. A do toho ještě několik "vyšinutých" pacientů. Prostředí přímo stvořené pro napsání dobré knihy.

Nemohu se ovšem smířit s tím, že jsem čekala mnohem víc. Bylo to dobré, to ano, ale mohlo to být podle mého názoru ještě lepší. Ale to je opravdu jen můj vlastní čtenářsky náročný názor.

Celá kniha se nese v duchu zavřených dveří (uzavřené mysli). Norman si jede své a jeho okolí také. Vše je pro dobro Normana, ale vše mu může uškodit. Jenže jemu nesmí uškodit nikdo, o to je už ale dávno postaráno. Kdo je v této knize skutečný Norman Bates? Dostaneme se mu vůbec někdy na kobylku? Kdo ví....

Norman Bates, svobodný jen ve svých snech, musel čekat v temnotě dalších dvacet let, než Adam Clairborne dospěl, stal se psychiatrem, vešel do Státní vězeňské psychiatrické nemocnice, usedl naproti Normanu Batesovi za stůl a pomohl mu dostat se znovu na světlo.

Knihu doporučuji, ovšem upozorňuji na možnost, že ne každý dostane to co bude očekávat. Přistupujte ke knize tedy spíše beze očekávání a předsudků. Berte Pycho: Sanatorium spíše jako volné pokračování Blochových knih.

Hodnocení: 79%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji:

Kniha k zakoupení ZDE a ZDE!

...Anotace...

Román Psycho Roberta Blocha byl poprvé vydán v roce 1959 a okamžitě se stal hitem, což jen o rok později vedlo k natočení filmu, který přinesl děsivý příběh Normana Batese do povědomí veřejnosti, který ještě umocnila TV série Motel. Trvalo dalších 23 let, než Bloch napsal další román Psycho, ze kterého zjistíme, že Norman byl po celou tu dobu v ústavu pro duševně nemocné. V tomto pokračování Norman ze sanatoria uprchne a v Hollywoodu rozjede smrtící mejdan..

Ale co se v onom sanatoriu přihodilo během těch dvou desetiletí? To ještě nikdo nezažil...

Píše se rok 1960 a Norman Bates je ve státní nemocnici pro duševně nemocné zločince v péči doktora Felixe Reeda, který se ho snaží dostat z jeho katatonických stavů.

Ale Norman a Dr. Reed jsou neustále obtěžováni ostatními pacienty i zaměstnanci, kteří si myslí, že toto sanatorium je daleko spíše vězení než místo určené k uzdravování nemocných, Přispívá k tomu i samotná budova, kdysi soukromá léčebna, o které se tvrdí, že je strašidelná. Na scéně se objevuje Normanovo dvojče Robert Newman, jehož mozek byl ihned po narození jeho ošetřujícím lékařem prohlášen za poškozený. Jak Robert a Norman vyrůstali, Norman zjišťuje, že temno Robertovo je ještě hlubší než to, které na Normana číhá venku ve městě.

Vraždy na sebe nenechají dlouho čekat a šokující řetěz událostí nás vtáhne ještě hlouběji do vyšinutého šílenství uvnitř Psycho-Sanatoria.