RECENZE: Přístav naděje - Nina George

21.11.16



Příběh o jednom jediném rozhodnutí, které chce člověk udělat jen sám za sebe...


  • název: Přístav naděje
  • orig. název: Die Mondspielerin
  • autor: Nina George
  • žánr: světová literatura, román pro ženy, společenský román
  • nakladatelství: MOBA
  • rok vydání: 11/2016
  • počet stran: 336

...Recenze... 

     K sebevraždě člověka přiměje mnoho důvodů a aspektů, ale může být vůbec některý z nich opravdu natolik vážný, aby ho ti ostatní dokázali pochopit?
     Do dnes jsem si myslela, že to nejde, že není možné něco takového pochopit. A hlavně, pochopit "ten" důvod. 
     Vlastně si to myslím stále, ale v Přístavu naděje jsem se poprvé setkala s důvodem k sebevraždě, nad kterým jsem se poprvé opravdu dokázala zamyslet a možná ho i tak trochu pochopit...
     V knize Niny George se poznáváme se šedesátiletou Marianne, která se chystá ukončit dobrovolně svůj život. V Paříži, skokem z mostu do Seiny.
     První co vás asi napadne je proč zdravá žena, sic v pokročilém věku, chce vůbec svůj život ukončit. Její důvod je jednoduchý, ale také velmi smutný.
     Jednou jedinkrát chce udělat svoje vlastní rozhodnutí, byť by to měla být právě smrt. Ona sama chce konečně o něčem rozhodnout, aniž by ji do toho někdo mluvil nebo jí její rozhodnutí nějakým způsobem vyvrátil. 


Bylo to její první rozhodnutí, které učinila sama. Poprvé v životě jen ona určila, co se má stát. Marianne se rozhodla zemřít. Teď. A tady. Tam dole ve vodách Seiny, na konci tohoto pošmourného šedivého dne.     /Přístav naděje/
     Marianne to udělá, dokáže skočit, je připravená. Dobrovolně se podrobí chladné a kalné vodě, vnímá každou svojí zbývající vteřinu života. 
     Bohužel či bohudík... Marianne není dopřán ani dobrovolný odchod z tohoto světa. Zdá se, že ani v tomto případě nedokáže docílit svého, aniž by nezasáhl někdo jiný. Marianne je zachráněna...a stále nepochopena. Nevnímá řeči lékařů, ani vlastního manžela. Přemýšlí, přemýšlí nad svým rozhodnutím a stále je přesvědčena, že bylo a je správné...
     Do rukou se jí dostane malovaná dlaždička, kterou objeví v nemocniční sesterně. Nádherný výjev z obrázku jakoby Marianne vábil a volal...
     A tak utíká, bezmyšlenkovitě a i s ozývající se artrózou, utíká. Pryč od všeho, všech a hlavně od manžela... Nemá žádný plná jak se na místo dostat. Ale ví, že až tam bude, tak svůj plán jednou pro vždy dokončí. To je to pravé místo. Její přístav naděje.

Kde je moje místo ke snění? Jaká mezera bude moje, kterou mohu vyplnit je já? Všechny ty děti, které jsem neporodila, protože jsem nebyla na svém místě. Láska, která nebyla. Smích, který chyběl. Neudělala jsem toho hrozně moc. A teď je pozdě.      /Přístav naděje/ 
     Kerdruck. Její útočiště a místo, kde se vše změní. Ani netuší jak moc.
Okolnosti totiž Marianne nedopatřením donutí, aby svůj plán odložila. O den, dva...déle.
     Těch důvodů je hned několik a všechny se dozvíte po přečtení této knihy.  Přístav naděje je kniha, ve které se bude neustále řešit důvod žít a zemřít...a vlastně ještě mnohem víc. Marianne čeká velké probuzení, které ovšem nutně potřebuje.

...Můj dojem...

     Kniha řeší život Marianne a ještě i mnoha lidí z přístavního městečka. Neustále budou viset ve vzduchu Marianniny myšlenky a důvody proč zemřít. 
      Kniha je poutavá už jen z hlediska pohledu myšlení hlavní hrdinky, se kterou se dokážete hravě ztotožnit i přes její pokročilejší věk. Ale pořád je to žena, nepochopená a sama v sobě ztracená. V tu chvíli na věku nezáleží.
     V příběhu však dostáváme ještě mnohem více a to je podstatou. Maličko to zde zavání i mystikou. Líbila se mi různorodost postav, ač byla každá jiná, tak každá měla nějaký svůj problém, třeba ani nijak velký, ale i tak podstatný pro její osobní život. Ve výsledku bylo přístavní městečko jedna velká rodina, která si pomáhá.
     Přístav naděje se četl velmi dobře, autorka velmi přesvědčivě podávala veškeré argumenty i celý příběh, který byl díky tomu lehce uvěřitelný. Avšak moje očekávání maličko narušil další postup příběhu, který se pozvolna začínal jevit jako jedno velké klišé. Ale i přesto mě kniha opravdu bavila.

Hodnocení: 70%
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji:

2 komentáře:

Děkuji za tvůj komentář :-)

Autorská práva

Vyhrazuji si plné právo na své osobní a soukromé myšlenky, hodnocení a celkový popis knihy. Kopírování vlastního textu je zakázáno. Použité obrázky obálek knih pocházejí buď ze serveru goodreads.com, bux.cz nebo databazeknih.cz. Pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Použité úryvky či citace z knih, jsou vždy označené kurzívou a jsou ohraničeny uvozovkami, nevyhrazuji si na ně tedy žádná práva. Ta, podle zákona, náleží autorům knih.

© Knižní deníček. Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Knižní deníček. Optimalizováno pro Firefox.
[